* Chci vědět, jak zemřelo mé dítě

Nemyslím si, že tragédie, která se stala v naší rodině, je to nejdůležitější, co se v našem okrese děje, ale když už se tu řeší věci, se kterými nesouhlasím, musím se ozvat i já - matka Soničky - Soňa Krupková starší.

Nevím, jak moc zasáhla tragédie policisty a jak se snaží zmenšit její následky, když pak jdou a hází špínu na naši rodinu. Postupy paní komisařky, která se mi ani nepředstavila, jsou přinejmenším zarážející. Místo toho, aby vyslechla důvěryhodné lidi, kteří Soničku znali nejlépe, se jí velice hodí, když se jí vnutí dvě děti, které se chtějí mstít naší rodině za to, že jsem je za neustálé kázeňské přestupky a krádeže vyloučila ze svého jezdeckého oddílu. Tyto děti, které byly vyslýchány bez přítomnosti soudního znalce z oboru dětské psychologie, si vymyslely, že naše dcera byla týraná a že jsem ji bila v den smrti, kdy jsem odjížděla před 8. hodinou do práce. v naší rodině se ale problémy řeší domluvou nebo pohovorem. Ani výsledek soudní pitvy žádné týrání neprokázal. Nic však nezastaví paní komisařku v tom, aby tuto hnusnou a nechutnou pomluvu šířila po celém okresu. Ostatní členové naší rodiny už na tuto paní podali oficiální stížnost i proto, že vyslýchá děti bez dohledu soudního znalce, a já zvažuji podání žaloby za šíření pomluvy.

Nenechám ze sebe v žádném případě dělat nějakou Čermákovou jenom proto, že by se to někomu hodilo k rychlému uzavření případu. Dítě spáchalo sebevraždu, protože ho zlá matka týrala! To je absolutní hloupost a hraničí to až s hyenismem. Má dcera byla pohodová, bezproblémová dívenka, na kterou mohl být člověk jen pyšný. Těšila se velice na nového koně, kterého jsem týden na to měla přivézt. Ještě hodinu před smrtí se domlouvala s trenérem panem Hromadou, že spolu začnou pracovat. Těšila se moc do Itálie, jam jsme spolu měly koncem září odjet. Těšila se do školy a na kamarádky. v osudný den si nakoupila s babičkou nové věci do školy. Nikde žádný náznak sebevražedných myšlenek. Sonička měla víc než jiné děti jejího věku. Měla vlastního koně a měla dostat druhého. Materiálně nijak nestrádala, měla úspěch, byla velice hezké dítě. Žádný mindrák. Že by nás všechny blízké tak oklamala a my na ní nic nepoznali? Že by jí tým specialistů znal lépe než my?

Jsem rovnoprávným občanem ČR. Chci vědět, jak zemřelo mé dítě, chci vidět protokol o soudní pitvě, kvůli kterému mě odbornice hnala až na patologii do Prahy, kde mi sdělili, že je to mylná informace a že mi nic neřeknou. Nechci nic než slušné jednání vůči člověku, který právě ztratil to nejcennější. Dávat vinu mně jako matce, která pracuje proto, aby sama uživila tři děti, je neetické. Stát nás bohužel není schopen tak zabezpečit, abychom mohly být s dětmi doma.

Brigádník Lukáš byl taky „týrané dítě“? Policistům bych chtěla vzkázat: Když nechceš pomoci, tak alespoň neškoď!

Soňa Krupková, starší

* dopis čtenářky