Uki a ztracení psi

MILÍČOV. Mají vaše děti rády příběhy plné dobrodružství, sněhu, psích spřežení a atmosféry severu? Tak pak právě jim by se mohla zalíbit nová kniha – Uki a ztracení psi, která je nyní v předprodeji. Stojí za ní ilustrátorka, grafička a milovnice zvířat Karolina Ventluková, která žije se svým partnerem, musherem Honzou, a jejich smečkou sibiřských husky v Milíčově.

Uki a ztracení psi je zimní, téměř vánoční dobrodružný příběh o přátelství, ztrátě i naději zasazený do kulis dalekého severu a světa saňových psů. Ti tu nejsou jen kulisou – zůstávají skutečnými psy, s vlastní povahou, instinkty a vztahem k člověku.

Vliv Finska a smečky psů

Atmosféra knihy silně čerpá z reálného života autorky. Karolina vyrůstala od dětství mezi zvířaty. Doma měli psy, kozy i koně a rodiče je vedli nejen k velké lásce k přírodě, ale také k hluboké odpovědnosti za druhé. Neméně důležitou roli v jejím dětství hrály knihy. „Maminka nám předčítala klasické příběhy jako Mumínky, Ronju, dceru loupežníka, nebo dobrodružství od E. T. Setona, zatímco tatínek celému rodinnému kruhu hlasitě předčítal Hobita,“ vzpomíná. Právě takové vzpomínky utvářely její vnitřní svět.

Nezapomenutelnou stopu v ní zanechala i vzpomínka na předky. „Babička, která vyrůstala daleko v Rusku, mi jako malé vyprávěla o životě na Sibiři, koních a své fence plemene lajka jménem Myrta. Až o mnoho let později jsem si začala uvědomovat, jak hluboko ve mně tahle vyprávění zůstala,“ doplňuje autorka k hlubokým kořenům svého inspiračního zdroje.

A pak se do jejího života nesmazatelně zapsal také sibiřský husky a mushing – jízda se psím spřežením. „K mushingu jsem se dostala až na prahu čtyřicítky díky svému partnerovi Honzovi. Přivedl mě do světa psích spřežení, tréninků, závodů a cest na sever, které se staly přirozenou součástí našeho života. Dnes žijeme se smečkou šestnácti sibiřských huskyů v malé chaloupce na kraji CHKO Křivoklátsko a pravidelně se vracíme do Finska – krajiny, která se stala jedním z hlavních zdrojů atmosféry knihy Uki a ztracení psi,“ prozradila.

Od náhodné kresby po knižní podobu

Každý velký příběh někde začíná, ten o Uki však na svůj zrod musel chvíli počkat. Vznikl vlastně úplnou náhodou. „Jednou jsem si jen tak nakreslila malou eskymáckou holčičku, která nesla rybu. Dala jsem jí jméno Uki – a tím to tehdy skončilo,“ vzpomíná s úsměvem Karolina Ventluková na skromné začátky své hlavní hrdinky.

Jenže postavička jí zůstala v hlavě a nechtěla ji opustit. Postupně si kolem ní začala vymýšlet zápletku, přidala tatínka, věrné psí spřežení a dlouhou cestu, při které psi Uki odnesou někam daleko do neznáma. Vznikaly první obrázky a ilustrace. Když se na ně autorka dívá dnes, je na nich krásně vidět, že i samotná Uki původně vypadala trochu jinak a celý její fiktivní svět byl mnohem víc „eskymácký“ než finský, jak ho známe dnes.

Pořád však chyběly odpovědi na zásadní otázky. Do jaké doby příběh zasadit? Kde přesně bude Uki žít? A hlavně – jak její osudy přirozeně propojit se světem, který autorka sama zná a nade vše miluje? A tak Uki dostala pauzu. Celé dva roky ležela uložená hluboko v šuplíku.

Zlom přišel až ve chvíli, kdy by ho málokdo čekal. Během jedněch závodů se jí její přítelkyně jednoduše zeptala: „Tak co Uki? Kdy bude kniha?“ Tato trefná a přátelská otázka fungovala jako dokonalý impulz. Karolina si uvědomila, že se svému dětskému snu – své „jediné dceři“, když doma mezitím vyrůstali dva dospělí kluci – musí konečně začít naplno věnovat. Vytáhla Uki ze šuplíku a v mysli se začal probouzet a růst magický svět Sillanmaa.

Podpořte vydání knihy v předprodeji

Uki a ztracení psi je autorčinou prvotinou. Protože knihu napsala i sama ilustrovala, její svět vznikal od prvního momentu současně ve slovech i v obrazech. Kniha je nyní až do 23. října v předprodeji na Pointě (Pointa.cz). Aby mohla vzniknout v podobě, jakou si zaslouží – v pevné vazbě, s původními ilustracemi, profesionální redakcí a sazbou – potřebuje nejdřív podporu svých budoucích čtenářů.

Objednávkou v předprodeji si tak zajistíte nejen svůj výtisk, ale zároveň pomůžete Uki udělat poslední krok z příběhu na papír.

Renáta Fryčová

« Zpět