Moderátorka Martina Polanová v akci, vedle ní Lenka Tovarová a sedmáci z 1. ZŠ.

Kácéčko se na dva dny proměnilo v soutěžní arénu

Máme rádi Zušku, město a Martinu

RAKOVNÍK. Našli byste na slepé mapě okresu Pšovlky, Oráčov nebo Kolešovice? Sedmáci z rakovnických základních škol ano. A dokázali nakreslit několika tahy i Vysokou bránu nebo Madagaskar tak, aby to spolužáci poznali. Právě takové úkoly a ještě mnoho dalších řešili účastníci soutěže Máme rádi město, kterou uspořádala v kulturním centru učitelka ZUŠ Rakovník Martina Polanová s kapelou The Smallpeople. Zatímco v úterý večer byl pořad určený pro veřejnost, v němž se utkaly týmy městské knihovny a základní umělecké školy, ve středu dopoledne následovala soutěž mezi týmy rakovnických základních škol. Raport se přišel podívat na soupeření školáků.

Zvací SMS

O akci jsme samozřejmě věděli dlouho dopředu, ale přímo v jejím průběhu přišla ještě zvací SMS zpráva od jedné z nadšených učitelek ve smyslu: „V kácéčku je skvělá akce, jak to, že tu není Raport!“ Když jsme dorazili do sálu, byla už soutěž v plném proudu. Sál plný dětí nadšeně povzbuzoval spolužáky, Smolíci na jevišti hráli k nástupu týmů Škodu lásky a pak i ústřední znělku soutěže „Máme rádi město.“ Kromě toho dostali prostor i při hudebních hádankách nebo mezi jednotlivými koly.

Úkoly pro soutěžící měly většinou regionální tématiku. Střídala se pantomima, kreslení u tabule, nákup, slepá mapa, tipování i kolo štěstí nebo populární bomba, jak ji známe z televizní verze soutěže.

Byl na výzvědách

Došlo i na vtipnou situaci. „Když jsme v úterý hádali název muzikálu podle namalovaných indicií, které pro nás připravil výtvarný obor ZUŠ, nedařilo se uhádnout název do té doby, než jsme vytáhli podobiznu Petry Černocké v kostýmu čarodějnice. Ale ve středu to jeden ze soutěžících uhádl už podle prvního obrázku. ,Dívka na koštěti!’ volal hned, jak jsem položila otázku. Pak se přiznal, že se byl podívat na soutěži už v úterý, kdy se utkaly týmy dospělých. Naštěstí těch stejných otázek bylo jen pár a navíc si nepamatoval všechno úplně správně, takže to výsledek nijak neovlivnilo,“ směje se Martina.

Milé ohlasy kolegů i dětí

A jaké byly ohlasy na dvoudenní maraton? „ V úterý večer jsme měli velkou konkurenci v podobě olympiády. Naši hráli s Dánskem, takže hodně lidí zůstalo doma u televize. Na náš pořad přišlo kolem stovky diváků. Své vědomosti změřily týmy městské knihovny a ZUŠ Rakovník a pak další družstva z řad veřejnosti,“ popisuje Martina.

Zato ve středu si pořadatelé užili plný sál, který zaplnili žáci sedmých tříd ze všech tří rakovnických základních škol. Utkali se ve třech kolech, každý s každým. „Soutěžila vždy čtyřčlenná družstva, kapitáni zůstali stejní, a tři děti se obměnily, takže se mohlo zúčastnit sedm dětí z každé školy. A asi tak tři sta žáků přišlo fandit. Byli úplně skvělí. Několik učitelů mi říkalo, jak se jim to líbilo. Ale pro mě bylo největší odměnou to, že děti vydržely dvě a půl hodiny soutěž sledovat, fandit a dobře se bavily. Ohlasy byly většinou milé, dokonce i Lence Tovarové, která mi se Sylvou Wilhelmovou a dalšími asistenty z řad Smolíků pomáhala, přišla hezká reakce. Děti prý šly na akci s typicky pubertálním pohrdáním, co to bude zase za vopruz, ale když se prý vracely domů, bavily se o akci s nadšením a říkaly, že to bylo super. A to jsem vnímala už v průběhu soutěže. Nikdo nerušil, děti fandily spolužákům a bylo vidět, jak si to užívaly. Kdyby je to nebavilo, poznali bychom to velmi rychle,“ myslí si Martina Polanová. Jestli se ale dočkáme dalšího pokračování soutěže, zatím prozradit nechce.

Pavel Sklenička