Žáci 2. ZŠ a děti ze školy v Nabburgu při společné práci.

Street art žáků z Bavorska a 2. ZŠ

RAKOVNÍK. Návrat ke kořenům aneb jak jsme žili, než do našich osudů vstoupily digitální technologie? Tohle téma si vybraly děti v rámci společného mezinárodního projektu, jehož výsledek můžete vidět na nádvoří 2. základní školy.

„Už v loňském školním roce jsme navázali spolupráci s bavorskou základní školou v Nabburgu. Během druhého pololetí loňského školního roku se tady byli dvakrát podívat, naši učitelé Marek Pavlík a Kristýna Kundratová byli v Německu, pak jsem tam jel i já a nakonec jsme se domluvili na spolupráci,“ vysvětluje ředitel 2. ZŠ Zdeněk Brabec. Zajímavostí je, že na bavorské škole se učí český jazyk jako volitelný předmět a právě to vedlo školu k navázání spolupráce s rakovnickou základkou.

„Ve středu 8. října došlo k vlastnímu setkání dětí. Z Nabburgu přijelo 11 žáků s učitelkou výtvarné výchovy a ředitelem školy, kteří se setkali s našimi deseti žáky 8. a 9. tříd, s naší výtvarnicí a němčináři a všichni společně vytvářejí street art,“ dodal a pak už nás odkázal na kolegyni Kristýnu Kundratovou.

„Z Německa přijelo 8 děvčat a 3 chlapci, my to máme 5 na 5. O tuto akci byl na naší škole veliký zájem. Dětí se přihlásilo hodně, takže paní učitelka výtvarné výchovy Adéla Vorbachová vybrala deset nejšikovnějších,“ vysvětluje.

„Když jsme hledali námět pro společnou práci, nejvíce se nám líbilo téma Návrat ke kořenům aneb život před technologiemi. Hlavní výtvarný motiv jsme nechali na žácích z nabburgské školy. Navrhli mobilní telefon s prasklinou, ze které rostou květiny. A naši žáci ho dotvořili. Hlavní motiv doplňují siluety lidí. Jedna poslouchá hudbu, druhá naznačuje komunikaci, třetí znázorňuje, že nám nové technologie naše životy tak trochu vysávají,“ říká Kristýna Kundratová.

Společná práce na výtvarném díle ale nebyla jedinou náplní mezinárodního setkání. „Měli jsme i další společné aktivity. Děti si vyráběly trička, pamětní knihu, kterou si odvezou do Německa, měli jsme i společné kvízy, grilování a hráli jsme stolní tenis,“ doplňuje a nakonec zve veřejnost i na prohlídku díla.

„Když jsme sháněli místo, kde street art vytvořit, majitel vedlejší cukrárny nám poskytl tento prostor, který je báječný,“ pochvaluje si. „Prostor školního dvora je navíc veřejné přístupný, takže kdo by se chtěl na výsledek naší práce podívat, může kdykoliv nakouknout,“ nabízí učitelka.

Pavel Sklenička