Veřejnost pozorně naslouchá slovům vojenského kaplana.

Jaroslav Franěk je symbolem boje proti zlu

Kaplan žehnal kapličce i kořalce

NEZABUDICE. Ten chlápek přišel do hospody U Rozvědčíka nejprve v „paragánské“ uniformě. Jenže pak si přes maskáče přehodil kněžské roucho, do ruky vzal bibli a zhruba na půl hodiny si zcela získal srdce všech přítomných posluchačů. Vysvěcení kapličky věnované bojovníkovi za svobodu Jaroslavu Fraňkovi se tak hlavně jeho zásluhou stalo nezapomenutelným zážitkem.

Splnili poslední přání

Ředitelka muzea T. G. M. Magdalena Elznicová Mikesková nejprve připomněla, že kaplička věnovaná Jaroslavu Fraňkovi vznikla v loňském roce díky iniciativě Zdeňka a Teodora Šámalových a také za přispění Muzejního spolku Královského města Rakovníka, Muzea T. G. M. Rakovník, díky obci Lány a široké veřejnosti. „Tato kaplička byla posledním přáním Jaroslava Fraňka, legionáře, bojovníka proti nacismu, který prosbu o postavení kapličky vložil do svého posledního dopisu, den před popravou 1. 7. 1943. My si dnes připomínáme pozitivnější datum, protože 8. 10. uplynulo 128 let, kdy se Jaroslav Franěk narodil, zde v nedalekých Nezabudicích,“ připomněla.

Více takových hrdinů

Na její slova navázal Zdeněk Šámal. Připojil se k poděkování veřejnosti, bez které by kaplička nevznikla, a uvedl, že je to čtyři roky, co se příběhem Jaroslava Fraňka začali zabývat detailněji. „Před několika dny jsem narazil na další zapomenutá svědectví. Když tady schovával zbraně jako příslušník Obrany národa, zbraně sem vozil přímo plukovník Mašín. Gestapo na to přišlo a Jaroslav Franěk vzal vinu na sebe. A ve vzpomínce, na kterou jsem narazil, se cituje celá řada jmen, kterým tak zachránil život. Sám skončil pod gilotinou, ale spousta lidí díky jeho hrdinství přežila. Myslím si, že naše země potřebuje více Jaroslavů Fraňků. Lidí, kteří příliš nemluví, ale konají, a v pravou chvíli dokáží zaujmout ten správný postoj,“ řekl Zdeněk Šámal.

Kdyby nás dnes viděl…

A pak už předal slovo vojenskému kaplanovi Milanu Novotnému. „Je to pro mě velká pocta, že v toku dějin mohu zrovna já požehnat kapličce, která je věnována člověku, který dokázal takové věci. Každý kluk, který chce být statečný voják a bojovník, by určitě chtěl mít takového chlapa za svůj vzor. Celou dobu, co jsem tady, jsem si představoval toho chlapíka, odsouzeného na smrt, jak píše poslední dopis. A napadlo mě, jak by se mu v ty poslední okamžiky dýchalo a jak by se mu šlo na popravu, kdyby viděl, kolik vás tady dneska je. A co tady dneska probíhá. Takže to prostě mělo smysl. Mělo to smysl v tom, že tento okamžik rozproudí nový oheň, při kladení odporu zlu, které nikdy nespí. Proto mi dovolte, abych ve jménu této myšlenky a ve jménu toho dobrého chlapíka tady toto místo požehnal.“

Kdo položí život za jiné

„Nebudu vás dlouho otravovat nějakou ,černoprdelnickou‘ záležitostí, ale zaujala mě myšlenka v písmu svatém, že nikdo nemá větší lásku a sílu než ten, kdo položí svůj život za své přátele. Ono se to pěkně čte v kostele, když pak jdete domů na tu husu a nic se neděje. Ale ono to pak ožívá v těch těžkých dobách. Až budeme žehnat kapličku, zkuste se každý modlit za svoje srdce, abychom v daném okamžiku, když bude potřeba, tu sílu nějakým způsobem v těch menších i větších věcech v sobě našli. To je vše, co jsem vám chtěl povědět, než budeme konat skutky liturgické,“ dodal.

Jak se dělá svěcená voda?

„Všemohoucí věčný Bože, náš nebeský otče, požehnej tuto vodu, ať je vodou svěcenou, ať je tento pramen pramenem vody živé, která je symbolem neustále pokračujícího života, ať je symbolem toho, že smrt, zmar a otroctví nikdy nezvítězí, sešli svého svatého ducha na tento pramen, ať je pramen požehnání, ať je pramen světla, ať je pramen spasení. Sešli svého ducha, pane, zde do svého služebníka a učiň ho vodou svěcenou. Ve jménu otce, i syna i ducha Svatého.“

Archandělu Michaelovi

A pak už vojenský kaplan začal kropit svěcenou vodou kapličku i její okolí. „Ať bůh žehná toto místo, ať je místem a chrámem posvátné svobody, které nám spolubojovníci a naši předchůdci, jako byl Jaroslav Franěk, pro nás život vybojovali.“ A ještě něco kněze napadlo. Nejprve vysvětlil, že svatý Michael Archanděl, který podle křesťanské legendy vyhnal Lucifera z nebe, je patronem boje proti zlu a patronem proti všem pyšným mocipánům, kteří se nás snaží zotročit. „A tak bych, Pane, na tomto místě zasvětil tento malý krásný chrám sv. Archandělu Michaelovi, aby všichni, kdo kolem projdou, byli osvobozeni od všeho zlého, budou-li chtít. A toto místo nyní prohlašuji za chrám svatého Archanděla Michaela, ať zde svatí andělé přebývají a připomínají nám svým světlem, že Bůh je jen jeden a že všichni máme právo na svobodu.“ Setkání bylo zakončeno společnou modlitbou Otče náš, jenž jsi na nebesích…

Nebát se rozbalit život

„Ale ještě neodcházejte. Pozdravte se navzájem, potřesme si pravicemi, že to spolu myslíme dobře. Ať vás při této příležitosti Pán Bůh zbavuje všech vašich bolestí, kterých se chcete zbavit, ať vám žehná, ať provází vaše kroky, ať žehná vaši cestu, vašemu dílu, vašim vztahům. Vaše děti ať jsou šťastné a zdravé, a ať všichni užíváme života, protože nám byl dán jenom jeden. Ať se na plný pecky odvážeme a dokážeme si ho udělat hezký. Abychom jednou, až budeme před tváří Páně stát, mu neříkali:, ,Bál jsem se rozbalit život, pane‘. K tomu vám žehná Bůh otec, syn i duch svatý. Amen. A teď vás všechny pokropím svěcenou vodou… A ať je skrze tuto svatou chvíli požehnána i veškerá kořalka a alkohol v támhletý knajpě.“

Pavel Sklenička