Děti ze základní školy vítají v Kněževsi účastníky Evropské jízdy míru.

Děti z mateřské a základní školy vítaly 250 cyklistů z Evropy

Kněževes součástí jízdy míru

KNĚŽEVES. „Už jedou!“ volaly děti ze základní školy, když spatřily na křižovatce k sokolovně první policejní motocykly a doprovodná auta. A pak chvíli po nich už projelo obcí 250 cyklistů v zářivě žlutých dresech. Kněževes se tak stala jednou z občerstvovacích zastávek Evropské jízdy míru.

„Evropská jízda míru není závod – je to společná jízda za mír. 250 účastníků vyráží pohromadě, jedou v kompaktním pelotonu a společně dorazí do cíle. Každá etapa měří zhruba 200 km a zahrnuje asi 2 500 výškových metrů, průměrná rychlost je 28 km/h. Sportovní výzva, která staví do centra pozornosti týmového ducha, vytrvalost a myšlenku vzájemného propojení,“ dočítáme se na webu mezinárodní akce.

Myšlenka oživit legendární Závod míru se zrodila v roce 2020 v rámci kandidatury města Chemnitz na titul Evropské hlavní město kultury 2025. To, co začalo jako jednorázová událost, se proměnilo v živé hnutí. O čtyři roky později je Evropská jízda míru pevně zakořeněnou součástí evropského dění – společensky významný projekt, který spojuje lidi, překonává hranice a nese poselství míru.

Letošní ročník se navíc zapíše i do kroniky městyse Kněževes. Právě sem totiž zavedla páteční etapa z Plzně do Ústí nad Labem 250 cyklistů, aby tu mohli doplnit síly v areálu místní sokolovny. Průjezd peletonu obcí si nejvíce užívaly děti. Ty nejmenší z mateřské školy mávaly jezdcům na Václavském náměstí, školáci ze základky vytvořily špalír před sokolovnou. Tahle volba se ukázala jako nejlepší. Cyklisté se hned po příjezdu na místo s dětmi vítali, nechali je usednout do sedla svých kol, předali jim drobné upomínkové předměty a někteří dokonce nechali děti, aby jim vázaly na řidítka mašle s různými nápisy. „Šťastnou cestu,“ přála jedna z dívek.

Koordinaci akce měla v Kněževsi na starosti místostarostka Zdenka Malafová. Její pomoc si pochvalovala Lenka Peters, organizátorka české části závodu. „Vždycky musíme zhruba po 60 km naplánovat občerstvovací stanici. Kněževes nám vyšla vstříc. Cyklisté sem dojeli po včerejší návštěvě Plzně. Je nás opravdu hodně, potřebujeme si zajít na záchod, na chvíli se někde posadit a občerstvit se. Jenže my té obci, která nás takhle přijme, nemáme vlastně moc co nabídnout. Za půl hodiny jsme pryč. Takže, když domlouváme spolupráci s obcí, předem říkáme: ,Prosím vás. Můžeme se u vás vyčurat a nechat u vás odpadky?’ Tak to je skutečně nabídka, která se jen tak nevidí,“ směje se Lenka Peters. „Přesto nám obce vycházejí vstříc a zaslouží si obrovské poděkování,“ říká organizátorka

A hned připojuje i další kompliment. „V Kněževsi jsme potřebovali místo, kam bychom mohli vyložit z dodávky tašky s osobními věcmi cyklistů. Jenže bylo mokro a vlhká tráva. Tak jsme vznesli na obec prosbu, že bychom potřebovali nějakou plachtu. No a za deset minut tady bylo 15 metrů látky. Máte tu úžasné lidi. A ty děti v ulicích, které nás vítaly, byly také skvělé,“ pochvaluje si Lenka Peters.

Pavel Sklenička