Dnešní Kampánus. Zleva Šimon Polan, Jakub Váhala, Luboš Polan, Martina Polanová, Marcel Ibl, Jiří Bořánek, Milan Gebhart, Jakub Englický.
„Hraní mě pořád baví,“ říká zpěvačka Martina Polanová
Kapela Kampánus oslaví 4. listopadu 60 let
Ať děláte, co děláte, když si do vyhledávače zadáte Kampanus, skončíte buď u slavného románu Zikmunda Wintra anebo u rakovnického tanečního orchestru. Kapela Kampánus letos oslaví 60 let od svého vzniku. A bude to oslava jaksepatří. Na Cecilskou zábavu pozvali do Kulturního centra v Rakovníku tři kapely. Se zpěvačkou Martinou Polanovou si povídáme o minulosti a současnosti populární rakovnické kapely.
V současné sestavě vidím samé mladé tváře. Zahrál si ještě někdo z vás s původními členy Kampánusu?
Nepoznal sice zakládající generaci, ale služebně nejstarší je můj muž Luboš, který byl v kapele od roku 1986 a dal si pauzu mezi lety 1995–2009. Já jsem do kapely přišla v roce 1994 s tím, že po roce bude aktuální sestava končit. Od té doby pak těch změn bylo tolik, že už bych to ani nespočítala.
Hrajete ještě nějaké písničky, které vždy patřily ke „zlatému fondu“ kapely? Jaké jsou dnes vaše největší hity, které u tanečníků vždycky zaberou?
Určitě jsme zdědili lidovky, směsi waltzů a foxtrotů. Stále zabírá Sladké mámení, Koukej, se mnou si píseň broukej, 99 balónků, Vinaři, věčnými tahouny jsou rockenrolly. Ale někdy lidi dávají přednost pomalým cajdákům. Záleží, jací tanečníci se sejdou.
Kdy se ustálila současná sestava kapely? Jak vznikají písničky ve vašem repertoáru a kdo patří k vašim „záskokářům?
V současné sestavě jsme lehce přes rok s tím, že třeba kytaristu jsme v posledních pěti letech měnili třikrát (smích). Pokud jde o nové písně, když jsou bez dechů, každý si je „naposlouchá“ sám. Ale pro dechy se musí napsat aranž, kterou dělá buď Milan Gebhart nebo Leoš Janoušek (kolega ze ZUŠ). V poslední době jsme měli skvělé záskoky z kapely Setoplete. Jan Kudláček klávesy a saxofon Aleš Rybář. Na trubku zaskakoval brácha Jakuba Váhaly Šimon.
Nebývá časté, že se v kapele potkají táta s mámou a ještě synem? Váš manžel Luboš Polan je basista a za bicími nástroji sedí syn Šimon. Ten je současně basistou kapely Setoplete. Jak na sebe otec se synem – oba výborní muzikanti – při hře reagují? Nedochází ke generačním třenicím?
Nebývá asi časté, že je v kapele celá rodina. Náš Šimon hraje v Setoplete a ještě ve Smečce na basu, ale jen s námi hraje na bicí. První dvě skladby si s námi zahrál na oslavě padesátin kapely. S tátou jsou hudebně naladěni dost podobně a Luboš je zvyklý si bubeníky trochu „vychovat“ a myslím, že je to naprosto v pohodě. To spíš já někdy prudím, že to stavění bicích trvá dlouho. (smích)
Hra v taneční kapele patří k největším řeholím. S předstihem vyrazit na místo, postavit aparát, odehrát šest hodin zábavy s úsměvem na rtech, pak sbalit fidlátka a nad ránem se dostat do postele. Jste jedinou ženou v kapele, nezmáhá vás to už?
Popravdě, hraní jako takové mě pořád baví, nabíjí mě to. Ale výměny muzikantů, tudíž nácvik repertoáru pořád dokola, mě už tolik nebaví. Je nás devět a není snadné dělat zkoušky, aby všichni mohli. Právě Šimon je pro nás velkou motivací, abychom to táhli dál. Uvidíme jak dlouho ještě.
Oslava šedesátin Kampánusu se blíží. Jaký bude mít večer průběh a co byste vzkázala těm, kteří by si vás rádi přišli poslechnout a zatančit si?
Pozvali jsme tři kapely, jejichž členové měli s Kampánusem v minulosti něco společného. Chceme se společně pobavit a Cecilská tu v minulosti bývala, a tak trochu může za to, že já a Luboš jsme spolu. Nebývá moc příležitostí, aby si muzikant zatančil, když hraje. A oslava patronky muzikantů Cecílie je ideální příležitostí, kterou jsme využili. Kapely Šlapeton, QR band a Ideal Band budou mít svůj prostor a bonusem bude stepařská kapela Klepeto, jejímž členem je Jan Kudláček ze Setoplete. Přijďte se pobavit s námi!
Sláva Vaic
