Marek Žihla s operní divou Dagmar Peckovou.

Tenorista Marek Žihla debutoval v jedné ze tří hlavních rolí opery Alceste

Koncerty s Dášou Peckovou, to je jízda

RAKOVNÍK. Talentovaný rakovnický tenorista Marek Žihla letos složil maturitu na Pražské konzervatoři. Zatímco jeho spolužáci se teprve rozkoukávají a většinou nemají tušení, kam se bude jejich profesní život ubírat, on už může mluvit o velmi slibně rozjeté pěvecké kariéře. V prosinci absolvoval vánoční turné s operní divou Dagmar Peckovou, v lednu debutoval v plzeňském divadle a do poloviny srpna účinkuje v oratoriu Mesiáš na otáčivém hledišti v Českém Krumlově.

Letos v lednu jsi měl svoji operní premiéru na profesionálním jevišti, můžeš o ní říci něco bližšího?

Bylo to v plzeňském divadle J. K. Tyla v opeře Alceste od Christopha W. Glucka, kde jsem dostal roli Evandra, což je jedna ze tří hlavních rolí. Byla to moje první role a hned takhle velká. Spousta zpěváků začíná tzv. čurdama, já si premiéru odbyl ve velkém. Byla to obrovská zkušenost. Přijdeš do profesionálního divadla a zpíváš s lidmi, na které jsi chodil jako malý. Alceste s námi nastudoval Michael Hofstetter, světově uznávaný dirigent, který se specializuje na Gluckovy opery. Měl jsem navíc štěstí, že jsem zpíval přímo premiérové představení, které dirigoval, takže to byl opravdu velký debut. Naštěstí jsem nikdy nebyl žádný velký trémista. Pomohlo mi i to, že jsem se strašně těšil. Protože přesně tohle je to, co chci dělat a kvůli čemu jsem na sobě tvrdě pracoval. Úžasné bylo už samotné zkoušení, naučil jsem se jinak pracovat s hlasem, protože divadlo potřebuje něco jiného než sólové recitály. A další věc je, že je to i fyzicky náročné, protože musíš zvládnout celé téměř tříhodinové představení. I když samozřejmě celou dobu nezpívám, tak většinu času na jevišti jsem a hraji. Po divadelních prázdninách se Alceste bude hrát dál a moc se na to těším. Naplánováno je ještě pět představení a v lednu bude derniéra. Operu režíroval Tomáš Pilař, šéf opery Jihočeského divadla, a vyvinula se z toho další zajímavá divadelní příležitost.

K té se určitě ještě vrátíme, ale nejprve bych ráda probrala tvoji spolupráci s operní divou Dagmar Peckovou. Jak se vše seběhlo?

V průběhu zkoušek v plzeňském divadle jsem dostal nabídku od Jaroslava Krčka, který je zakladatelem a dirigentem pražského souboru Musica Bohemica. Nabídl mi, jestli bych nechtěl jet vánoční turné s Dagmar Peckovou a výběrem z jejích dvou vánočních alb. Atmosféra při koncertech se těžko popisuje, to je potřeba zažít. Zaprvé je pan Krček geniální muzikant a skladatel a zadruhé Dáša Pecková je zkrátka Dáša Pecková. Já se na ni strašně těšil a byla to jízda, prostě pecka. Je obrovsky energická. Pamatuji si, jak jsem na jednu zkoušku přišel neskutečně vyčerpaný, ale Dáša člověka nabudí tak pozitivní energií, že jsem z ní čerpal ještě několik dní. Zároveň je velice přímá, když se jí něco nelíbí, tak to ráda řekne. Vánočním turné to ale neskončilo. Založila svůj festival Zlatá pecka Chrudim a v rámci festivalu probíhá i projekt Pěvissimo, kde uvádí mladé začínající operní pěvce.

Takže určitě správně tuším, že jedním z letošních účinkujících je i Marek Žihla.

(směje se). Přesně tak. Koncerty projektu Pěvissimo jsou dva. První se konal v červenci na chodovské tvrzi v Praze a druhý se uskuteční 25. srpna při festivalu v Chrudimi. Je to koncert zaměřený na Mozartovskou tvorbu, stejně jako celý letošní ročník Zlaté pecky. To mi krásně vyhovuje, protože Mozart je můj skladatel. Dáša koncerty moderuje a také při nich zpívá. Spolu zpíváme duet z Carmen. To je pro mě krásný a neuvěřitelný zážitek. Stát na jevišti se světovou operní star, co víc si přát.

Měl jsi z ní, když jsi věděl, jak přímá a rázná žena to je, strach?

Měl. A velký (směje se). Říkal jsem si, co když se jí nebude můj zpěv líbit, ona mi to hned řekne a co budu dál dělat? Ale dopadlo to skvěle. Musím říct, že jsme si velice sedli a stali se z nás přátelé. Předala mi i spoustu cenných rad do praxe. Na ní je okamžitě poznat, jaký je profesionál. Vždycky přijde naprosto připravená, je dochvilná, precizní.

A teď bychom se mohli vrátit k té zajímavé příležitosti v Jihočeském divadle.

Už během listopadu mě pozvali do Jihočeského divadla do Českých Budějovic na předzpívání. V divadle se vyměnilo vedení. Tomáš Pilař, který režíroval Alceste v Plzni, je tam teď šéfem opery, a David Švec je novým šéfdirigentem. Předzpívání je v podstatě konkurz. Vypisují se veřejně, takže se na ně může přihlásit kdokoli chce. Mě pozvali osobně, takže jsem tušil, že by mohli mít zájem o nějakou bližší spolupráci. A vyklubalo se z toho hraní na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Měl jsem z toho obrovskou radost, protože Otáčivé hlediště je světový pojem. Navíc Händelův Masiáš, ve kterém hraji, je úžasné oratorium s krásnou hudbou, která je přesně pro můj hlas. Inscenace bude i vizuálně nádherná v dobových kostýmech.

V roli Evandra v opeře Alceste Marek Žihla debutoval na profesionálním jevišti. V tu dobu měl před maturitou.

Zazpíváš si už v premiérovém představení?

Mám znovu štěstí, že jsem premiéru dostal. Hrát se bude od 4. do 14. srpna. Máme dvě alternace, takže každý bude mít pět představení. Kromě toho si 11. srpna odskočím domů do Rakovníka, kdy mám v muzeu v rámci Rakovnických nokturen koncert operních árií od Mozarta a Händela. Doprovázet mě bude má skvělá klavíristka Radka Dědičová a budou se mnou vystupovat také mé dvě kolegyně z Plzně Barbora de Nunes-Cambraia a Karolína Plicková, které se alternovaly v roli Alceste. Obě jsou velké Mozartovské interpretky.

Rýsují se ti i nějaké další role v nadcházející divadelní sezoně?

V Budějovicích jsem na ně asi nějak zapůsobil, protože jsem dostal nabídku na další dvě role v první polovině sezony. Na obě se moc těším. První je v Kouzelné flétně od Mozarta a pak mě čeká slavné tenorové sólo v Rybově České mši vánoční, kterou budou v Budějovicích inscenovat. Možná v Jihočeském divadle jednou zakotvím. Vůbec by mi to nevadilo. Vedení je tam teď výborné, dělají zajímavé projekty a dávají příležitost mladým lidem. Navíc, jak známe z Cimrmanů. V Českých Budějovicích by chtěl žít každý (směje se). Mám před sebou ještě dva roky studia na konzervatoři a pak se uvidí. Možná zkusím i studium v zahraničí, například v Salzburku na Mozarteu, což mě velice láká.

Markéta Hartlová