Tresty pro bratry, kteří napadli strážníky

RAKOVNÍK. Případ napadení dvou strážníků bratry J. M. a D. M. se stal vloni v srpnu. Nedávno ho řešil okresní soud. Muži popíjeli nedaleko autobusového nádraží a jejich chování vedlo k příjezdu hlídky městské policie. Když se strážníci snažili mladíky zpacifikovat, mladší z nich si muže v uniformě přehodil přes sebe a způsobil mu pohmožděniny. Druhého strážníka vzal starší z bratrů do kravaty a začal ho škrtit. Za užití násilí proti veřejné osobě skončili oba muži před soudem.

Prohlášení viny

K soudu přišli bratři společně. J. M. (28 let) je střední a statné postavy. Jeho starší bratr D. M. (32 let) je o něco vyšší a hubený. Pocházejí z Kožlan, nyní žijí v Rakovníku.

Za přečin výtržnictví navrhoval státní zástupce poslat J. M. do vězení na 18 měsíců, bratra chtěl potrestat obecně prospěšnými pracemi v trvání 300 hodin a také mu uložit zdržet se alkoholických nápojů. Soudní líčení se odehrálo ve zkráceném režimu, který umožňuje novela zákona, pokud obžalovaní souhlasí s obžalobou a provedou tzv. prohlášení viny. Při výslechu J. M. souhlasil s popisem činu i s právní kvalifikací, ale trest se mu zdál příliš přísný. Přiznal, že byl pod vlivem alkoholu.

Sotva se vrátil z vězení

Soudce Marcel Lehečka obžalovanému připomněl, že byl v době spáchání činu jen dva měsíce na svobodě. Právě byl propuštěn z výkonu trestu v trvání pěti let. 7. 6. 2021 se vrátil a 4. 8. už zase páchá to samé. „Já si z toho skoro nic nepamatuji,“ říká obžalovaný. Nabízí, že by absolvoval ambulantní léčbu z alkoholové závislosti. Akceptoval by dlouhou podmínku s dohledem, ale už nechce do vězení. „Byl jsem opakovaně zavřený, jsem si vědom své trestní minulosti, ale chci ještě jednu šanci. Mám práci, chci si sehnat ještě jedno zaměstnání. Přijmu jakýkoliv trest, jen nechci do vězení,“ opakuje prosebně J. M., který byl ve svých osmadvaceti letech již dvanáctkrát odsouzen.

Podobně jeho bratr. D. M. se rovněž cítí vinen, souhlasí s popisem činu, s právní kvalifikací i navrhovaným trestem 300 hodin veřejně prospěšných prací. D. M. bydlí s bratrem, nepracuje, není ani v evidenci ÚP, takže je zcela bez dávek. Na otázku soudu, z čeho žije, přiznává občasné brigády. „Soud má na obžalované působit výchovně,“ připomíná Marcel Lehečka. „Takže bych vám měl říct, že teď, dokud jste mladý, ještě nějak vyžijete, ale až zestárnete, nebudete mít nárok na důchod,“ říká Marcel Lehečka. „Toho já se nedožiju,“ namítne D. M.

Musíte něco změnit

Vzhledem k prohlášení viny obou obžalovaných soud upustil od výslechu svědků. Následují závěrečné řeči. J. M. říká, že svého jednání lituje a chtěl by to vzít zpět. D. M. prohlašuje, že kdyby byli v jednací síni strážníci, chtěl bych se jim omluvit.

Soudce pak po krátké přestávce vyhlašuje rozsudek. S přihlédnutím k prohlášení viny, které je pro oba obžalované polehčující okolností, dostávají oba nižší tresty. Pro J. M. odnětí svobody na 14 měsíců do věznice s ostrahou, tedy kratší trest, než navrhoval státní zástupce. D. M., protože má za sebou zatím jen přestupky, vyvázl se 240 hodinami veřejně prospěšných prací a musí se zdržet konzumace alkoholu.

Státní zástupce a D. M. se na místě vzdávají možnosti odvolání, J. M. si ponechává možnost se odvolat proti výši trestu. Zdá se mu přísný. Soudce připomíná, že odvolání je možné, ale v tomto případě nelze uložit podmínečný trest. „Tímto trestem váš život nekončí. Ale musíte něco změnit,“ apeluje Marcel Lehečka.

Pavel Sklenička