Výstava žáků ZUŠ je k vidění do 5. června.

Mladí výtvarníci ze ZUŠ vystavují na radnici

Důležité je překonání vlastního strachu

RAKOVNÍK. Může budit rozpaky, na druhé straně je nonkonformní výzvou. Ruka papírové figuríny ukazuje v průjezdu radnice na dveře výstavní síně Rabasovy galerie. Od pátého května zde žáci výtvarného oboru rakovnické ZUŠ zahájili výstavu svých prací. Zpracovali je pod vedením učitelů Ingrid Račkové, Evy Pelcové a Davida Suchopárka.

„Jsou to zkušení učitelé, kteří spolupracují v ZUŠ už delší dobu a vyučování umění dali nový ráz. Učí děti techniky, dívat se na svět a předávat svoje emoce. A to je myslím to nejdůležitější, co se potřebují naučit. Umět ztvárnit svoje pocity takovým způsobem, abychom to my ostatní pochopili. Na výstavě uvidíte, že se jim to velmi dobře daří,“ chválil výtvarníky v úvodu vernisáže ředitel RG Václav Zoubek.

Rozmanitost zpracování

Výstava představuje výběr žákovských prací všech věkových skupin. A podle Davida Suchopárka je účast pro každého žáka otázkou prestiže. Široký záběr námětů, provedení a technik má několik důvodů. „Je to přehlídka nejlepších letošních prací našich žáků ve veřejném profesionálním prostoru, ale i výtvarná osvěta divákům a hlavně dětem. Každé téma je prezentováno v různých pohledech či variantách několika žáků. To proto, že základem výuky na naší škole je nalezení a osvojení si své osobitosti. Pro někoho tak může být ukázání rozmanitosti zpracování stejného tématu impulzem k překonání strachu z toho být jiný než ‚jak se to má, jak se to učí, jak se co dělá‘, a dělat to jinak než kdokoli – být svůj. To je největší výhoda skupinového vzdělávání tvůrčím procesem. Vidět bohatství a souhru skupiny jinakostí jednotlivců,“ vysvětluje David Suchopárek.

Výstava je instalovaná tradičně, ale střídání témat má dobrý rytmus a střih. A jak říká sám Suchopárek – „neuondá“. Střídá nejen techniky, struktury, ale i rozdílnost projevů dané věkem. Zároveň je skloubením rozdílných způsobů přístupu k výuce tří učitelů.

Sláva Vaic