Každá je z jiného koutu Ukrajiny a válečný konflikt je zavál do Nového Strašecí. Teď společně sázejí mladé duby v lánských lesích. Lesník Milan Macháček chválí jejich pracovní nasazení.

Ukrajinské ženy zalesňují paseky v Lánské oboře

Zůstat nechtějí, chtějí domů

N. STRAŠECÍ/LÁNY. Pro lesníka Milana Macháčka to byl šok. V lese pracuje 18 let, ale takovouhle partu ještě neměl. „První dva dny to trošku skřípalo, ale třetí už to bylo perfektní, co se týká kvality práce a hlavně výkonu,“ pochvaluje si jednatel společnosti novostrašecké společnosti Lesalov, provozující pěstební činnost v lánských lesích.

Svačina za pochodu

Tamara, Vita, Olena, Svetlana, Alla a dvě Oksany. Postavičky v montérkách není na tříhektarové pasece skoro vidět. V pracovním nasazení nepřestanou, ani když přijdeme blíž. Usmějí se, když jim lesník říká, že se na ně přišel podívat místní novinář.

„Přivezl jsem jim svačinu. Ale tu jedí za pochodu a hned zas jdou dělat. Jsou překvapené, že se u nás nedělá v sobotu. Jeden den pršelo, tak jsem jim řekl, že nejdeme pracovat, aby z toho týden nemarodily. Za dvě hodiny mi volaly, že už přestalo a chtějí do lesa. To jsem ve své praxi nezažil,“ kroutí hlavou lesník.

Sedm Ukrajinek, které válka i s dětmi zahnala do azylu v Novém Strašecí, je pro zalesňování v lánských lesích doslova požehnáním. Je to velká pomoc při zalesňování pasek po kůrovcové kalamitě.

700 stromků denně

„Oslovil jsem město Nové Strašecí. Paní Pelcová z NKC, kde jsou uprchlíci ubytovaní, okamžitě zareagovala a 15. března jsme měli připravené brigádnice do lesa. Město jim koupilo boty a pracovní oděvy. Lesní správa Lány byla tomuto nápadu velmi nakloněna, a tak se obratem rozeběhla spolupráce,“ vyzdvihuje pomoc města Milan Macháček. Kdo někdy dělal v lese, ví, co je to zasadit stromek. Ženy z Ukrajiny jich dokážou vysázet 3500 denně. Na základě toho začala Lesní správa Lány urychleně shánět další sazenice dubu, aby se jich stačilo vysázet co nejvíce.

„V půl třetí mi ženy předávají práci a nářadí. Je po nich perfektně uklizeno a jedou na ubytovnu za svými dětmi. Výplatu jim dávám každý den v hotovosti. Chtějí to tak, protože nemají peníze.“

Milana Macháčka mrzí, když slyší zlé řeči o tom, že uprchlíci před válkou využívají náš stát a nebudou chtít zpátky domů. „Tyhle ženy sem přišly každá z jiného koutu Ukrajiny a navzájem se neznaly. Jejich chlapi tam zůstali a neví, co s nimi bude. Jsou to hodné, skromné a pracovité ženské. Zatím netuší, jak dlouho tady budou, ale vím, že tady zůstat nechtějí, že chtějí domů, na Ukrajinu,“ říká novostrašecký lesník.

Sláva Vaic