Jana Jelínka ocenili řádem TGM

ORÁČOV / PRAHA. Evangelický kazatel z Oráčova a zachránce mnoha lidských životů byl vyznamenán prezidentem republiky řádem Tomáše Garrigua Masaryka in memorial za rozvoj demokracie, humanity a lidských práv . Vyznamenání převzala na Pražském hradě o státní svátek 28. října nejbližší příbuzná, vdova po jeho synovcovi Eva Jelínková z Oráčova.

„Strýček si toto vyznamenání zcela jistě zasloužil. Během druhé světové války zachránil spoustu lidských životů. I když byl velice skromný, určitě by byl rád,“ řekla Eva Jelínková. O vyznamenání požádala sice jejich vzdálená příbuzná, ale jelikož je Eva Jelínková nejbližší příbuznou, převzala ho ona. „Nějakou dobu budu mít vyznamenání u sebe. Ozvalo se mi spoustu lidí, že by ho chtěli vidět. Vezmu ho také do kostela do Podbořan, kde máme s evangelickou církví bohoslužbu. Pak bych ho ráda, alespoň v kopii, uložila do státního archivu, kde jsou veškeré dokumenty o Janu Jelínkovi,“ vysvětlila. O vyznamenání bylo požádáno již před několika lety, kdy Jan Jelínek žil, ale žádosti tenkrát nebylo vyhověno.

Český Oskar Schindler, jak se evangelickému faráři přezdívá, získal už několik ocenění během svého života. Byl vyznamenán Československým válečným křížem, medailí Za zásluhy II. stupně, Čsl. vojenskou pamětní medaili se štítkem SSR, obdržel ruskou medaili Za pobiedu Germanjej a Dukelskou pamětní medaili. A před dvěmi lety mu byl v Sadu spravedlivých ve Varšavě vysazen památný strom.

Jan Jelínek se narodil do silně věřící rodiny českých evangelických exulantů 19. května 1912 v polském Zelově. Po návratu do Čech se rozhodl, že bude studovat náboženství, a vybral si Misijní školu v Olomouci, kde se stal kazatelem Československé církve evangelické. Po studiích se Jan vrátil zpět do Zelova, kde pracoval jako vedoucí textilní továrny. Když mu bylo v roce 1937 nabídnuto místo kazatele na Volyni, kde žilo mnoho českých evangelíků, neváhal a nabídku přijal. Během války zachraňoval lidi, kteří by bez jeho pomoci nepřežili. „Zachránil Židy, Ukrajince, Poláky. Bylo mu jedno, jaké jsou národnosti nebo víry, chtěl jim pomoci,“ vzpomíná Eva Jelínková.

Po válce se Jan Jelínek se svojí ženou usadili na Rakovnicku v Oráčově. Jan Jelínek vykonával práci duchovního ve sboru Valeč a Podbořany. Působil také jako důvěrník Československého zahraničního ústavu v Praze. Měl na starosti repatriaci exulantů z Polska, Ukrajiny a SSSR. Také v této době zachránil několik lidí, když jim pomohl získat nový rodný list, aby mohli zůstat v Československu.

Za komunistického režimu byl vězněn a nemohl vykonávat práci faráře. K té se znovu vrátil až po revoluci. Jan Jelínek zemřel 3. prosince 2009 v 97 letech.

Renáta Fryčová