Odsouzení při závěrečných „jízdách“.

Čtrnáct odsouzených získalo certifikáty na vysokozdvižný vozík

„Autoškola“ za plotem věznice

ORÁČOV. Když se odsouzení při ukončení trestu loučí na bráně s personálem věznice, ze všeho nejvíc si obě strany přejí, aby se pokud možno už nikdy neviděly. Jenže vyhnout se jen obvyklému pozdravu na shledanou zdaleka nestačí. Důležité je, aby za plotem čekala rodina, bydlení a hlavně práce. Větší šanci na uplatnění na pracovním trhu by mohli získat odsouzení, kteří minulou středu obdrželi přímo v areálu věznice Oráčov osvědčení k řízení vysokozdvižného vozíku. Během krátké doby to byla již druhá skupina a týdeník Raport mohl být při závěrečných zkouškách.

Je středa dopoledne. Přijíždíme k areálu věznice a za žiletkovým plotem vidíme skupinu odsouzených kolem vysokozdvižného vozíku. S nimi je tu kromě příslušníků vězeňské služby také několik žen z úřadu práce. Po absolvování prohlídky, která je snad ještě důkladnější než na letišti, odevzdávám u vchodu svůj telefon i s počítačem. Dozorčí služba by mi nejraději odebrala i diktafon a fotoaparát, ale po telefonátu s ředitelem věznice získávám výjimku a mohu si vzít pracovní pomůcky s sebou. V doprovodu ostrahy přicházím na parkoviště před montážní halu, kde jsou rozestavěné plastové kužely. První odsouzený právě absolvuje s vysokozdvižným vozíkem testovací jízdu, pak nakládá paletu a umisťuje ji na vyznačené místo. Zkoušky tak postupně absolvuje všech pět vězňů, instruktor je chválí a nakonec se všichni společně fotí. Pak se přesouváme přes další bezpečnostní rámy do zasedací místnosti. Tady už nás čeká také ředitel věznice Pavel Třasák s ředitelkou Úřadu práce Jitkou Ledvinovou.

Ředitel připomíná, jak je pro návrat do normálního života důležité uplatnění na trhu práce. „Je to na vás, jak uchopíte svůj další život. Tady jste dostali možnost se naučit něco nového. A přistoupili jste k tomu zodpovědně, připravili se na testy a zvládli jste i jízdy,“ promlouvá k odsouzeným plukovník Třasák.

Také instruktor František Zeman ze společnosti Vodest Vroutek, který kurzy vedl, vězně chválí. „Tahle skupina neměla žádné zkušenosti s řízením. Nikdo z nich nemá řidičský průkaz. Emil se bál testu, Marek s Kubou se báli řízení, ale vyjezdili se tak, že jsem byl mile překvapen,“ rekapituluje instruktor. Kurz, který obnášel 25 hodin praxe, absolvovali odsouzení přímo ve věznici. Pokud by podobný certifikát chtěli získat sami, museli by zaplatit přes sedm tisíc korun.

Slovo si bere i zástupce vedoucího pro výkon trestu Miloš Šnajberk. „Společný projekt úřadu práce a naší věznice se podařil. Jsme jedna z prvních věznic, kde se to povedlo. Odsouzení dostali něco, co jim může usnadnit návrat do normálního života. Nebylo to jednoduché. Museli jsme najít zájemce, kteří mají trvalé bydliště ve středních Čechách, což byla jedna z podmínek pro získání finanční podpory. Další podmínkou pak byla zdravotní způsobilost a také brzké ukončení trestu tak, aby oprávnění, které má roční platnost, nepropadlo. Výběr nebyl snadný, máme tu sice kolem 650 vězňů, ale vybrat potřebný počet nebylo jednoduché. Nakonec jsme dali dohromady první devítičlennou skupinu a nyní těchto pět zájemců. Děkuji vám, že jste to zvládli,“ shrnul Šnajberk.

Na konci setkání dochází k vlastnímu předání certifikátu. Odsouzení si podávají ruku s ředitelem věznice i jeho zástupcem a také s pracovnicemi úřadu práce. A úplně na závěr předává Miloš Šnajberk všem hostům adventní věnce. „Vyberte si, který chcete, to dělali také naši vězni,“ zdůrazňuje s hrdostí v hlase.

Pavel Sklenička