Malá oslava v malé vesnici

ROUSÍNOV. Vesnička jižně od Rakovníka je jednou ze šesti částí městyse Slabce. V současnosti má celý městys kolem sedmi set třiceti trvale hlášených obyvatel, z toho Rousínov kolem stovky. To je třikrát méně než při prvním sčítání lidu po 1. světové válce. Rodiny bývaly početnější, vždyť do zdejší školy v roce 1914 chodilo na osmdesát dětí a odvedenců do války bylo čtyřicet mužů od devětatřiceti do osmnácti let. Ty, kteří se z bojů nevrátili, připomíná pomník padlým. Stejně jako téměř v každé české vesnici.

Oslavy napříč republikou

Stoleté výročí konce do té doby největšího válečného masakru v lidských dějinách a vznik samostatného Československého státu uctili 27. října odpoledne i rousínovští občané. Zmínku o místních oslavách výročí by si jistě zasloužily všechny obce, kde se vzpomínkové akce odehrály. Redaktorka Raportu ale byla spoluorganizátorkou právě té zdejší. Článek je zamýšlen jako uznání a poděkování i těm ostatním.

Úpravy pomníku i terénu

O rousínovský pomník se po léta stará jedna zdejší obyvatelka. Zrovna u jména jejího padlého předka zmizela fotografie, přesto zde každoročně vysazuje nové květiny. Nebýt jí, pomník by do letoška zpustnul tak, že jeho úprava by byla mnohem těžší. Organizace akce se ujalo zdejší občanské sdružení. Dobrovolníci během léta očistili kartáči pomník od mechu a letitých nánosů špíny, obnovili nápisy a natřeli železný plůtek. Nápad na vysazení Lípy republiky se objevil už na jaře. Kam ji ale zasadit? S památkáři bylo vybráno místo pár metrů za pomníkem padlým. Následovaly úpravy terénu, odstranění náletových dřevin, vykopání jámy pro strom. Hned za pár dnů do ní spadnul ježek, tak přikrýt prkny. Přivézt hromadu výživné zeminy na zaházení, dopravit od sousedů pískovcový balvan pro památeční tabulku. Přihlášení do projektu 100 lip pro Křivoklátsko požadovalo dopravení stromu z Nižboru.

Přípravy oslavy

Program akce byl zvolen co nejjednodušší. Položení věnce k pomníku za zvuků české a slovenské hymny, přesun k lípě, kde drží čestnou stráž ruský a italský legionář. Šestiletá Žofka v českém kroji zazpívá vlasteneckou píseň za doprovodu kláves. Kronikářka Zuzka Schäfferová přečte deníkové zápisky rousínovského rodáka Františka Šice z let 1913–1918. K zahazování lípy zahraje harmonikář Masarykovy oblíbené národní písně. Co třeba střelba z kanónu? Sem s ní! Zuzka zná vlastníka děla z Prahy, bude ochotný přijet? Jistě, ale chce nejméně tři rány. Má je mít.

Teď ještě výzva místním hospodyňkám k napečení slaných i sladkých dobrot. A sehnat dětský kroj, uvinout obří věnec, zajistit várnici na čaj, připravit výňatky z pamětí, nacvičit píseň s Žofkou, obstarat harmonikáře, vytisknout a vylepit plakáty, domluvit a vyzvednout uniformy, odstranit napadané listí na místě slavnosti, nanosit tam stoly a židle atd. Díky ochotným dobrovolníkům jdou přípravy lehce kupředu. „Kéž by nepršelo a přišli lidi,“ úpěnlivě si přejí organizátoři vždy a všude.

Slavnost se povedla

Sobotní odpoledne 27. října bylo chladné a zatažené, ale bez deště. Z Prahy dorazil střelec s dělem i malá Žofka, bez problémů se povedlo nazvučení prostoru. Stoly pokryté svatebními ubrusy nestačily mísám s všemožnými dobrotami. Přišlo kolem stovky diváků a každému byl nabídnut welcome drink. Pietní akt u pomníku proběhl slavnostně. Věnec nadmíru důstojně položil mladý potomek jednoho z padlých a hymny hrané na harmoniku dojímaly. Žofka v kroji nebojácně zpívala (poprvé v životě) na mikrofon. Při čtení působivých zápisků ani ne desetiletého Františka Šice o odvodech mužů i pouhých chlapců do boje, o nedostatku úplně všeho, hladu, nemocech, neúrodách během války, bylo ticho jako v kostele.

Přihazování hlíny k lípě bylo naopak veselé a odlehčující. Následnou hodinu strávili přítomní konzumací občerstvení, povídali si a jen pomalu se rozcházeli. „Bylo to důstojně prosté,“ znělo ze všech stran. Lze předpokládat, že obdobně proběhly oslavy i všude jinde.

Lída Faflíková

Zápisky vzaly za srdce

Přes obecnou povědomost o situaci lidí za války, bylo prosté konstatování faktů očitého svědka děsivé. Výčet odvedenců včetně čísel chalup a jména zajatých, nezvěstných či padlých. Bezmoc žen, dětí a starých rodičů. Smutek při rekvizici tří kostelních zvonů, příchod uprchlíků z Haliče a z Polska, bída a hlad. „Vyčerpávající válka skončila, toužebně očekávaný mír nastal. Vraceli se vojáci z války i zajatci a život se pomalu normalizoval,“ psal závěrem František Šic. Dne 20. dubna 1919 byla v Rousínově vysazena Lípa svobody. Je z ní teď nádherný strom.

« Zpět

Katalog služeb

Zobrazit celý katalog