Zástupce Středočeského kraje Zdeněk Šebek a ředitelka Muzea T. G. M. Magdaléna Elznicová Mikesková v expozici.
Legie tvořili čeští a slovenští krajané i zajatci, kteří se zavázali bojovat proti mocnářství
Odkaz Československých legií
NOVÉ STRAŠECÍ. V rámci oslav 100. výročí zrodu samostatné republiky se rozhodlo Muzeum T. G. M. připomenout ve strašecké pobočce neopomenutelné zásluhy československých legionářů na vzniku nového státu. Osvětlit historii jejich působení ve třech různých armádách za 1. světové války, postavení v bojích i strastiplné návraty do vlasti je záměrem výstavy Odkaz Československých legií.
Lazaret před muzeem a výstava uvnitř
Slavnostní vernisáž začala ve slunečném sobotním dopoledni 13. října neobvykle venku před budovou. Ředitelka muzea T. G. M. Rakovník Magdaléna Elznicová Mikesková oblékla pro tuto příležitost stejně jako ostatní muzejní pracovnice dobovou uniformu zdravotní sestry Červeného kříže. „Zahájení výstavy jsme chtěly s kolegyněmi zpestřit doprovodným programem. Jsme tu samé ženy, nabízela se tedy možnost zdůraznit nejčastější úlohu žen za války. Obětavě a do úmoru ošetřovaly raněné, často byly posledním člověkem, jehož umírající spatřili. Působily především ve spolcích Červeného kříže napříč válečnými frontami,“ řekla ředitelka úvodem vernisáže. Na trávníku před budovou postavily muzejní pracovnice dle historických archivních materiálů improvizovaný ruský lazaret se stanem, polními nosítky a operačním lehátkem. Na stolku vystavily dobové chirurgické nástroje a pomůcky. Malá dobrovolnice si nechala ošetřit a obvázat neexistující ránu na hlavě, objevil se i pes-zdravotník v pokrývce s červeným křížem přes záda.
Předtím si ale hosté prohlédli výstavu v prvním patře muzea. Tmavošedé závěsy na oknech jen podtrhly záměrnou ponurost expozice, prozářenost sluncem by jí moc neslušela. „První světová válka byla nejen o násilí a hromadném umírání, ale také o statečnosti a odvaze. Obojí dokládají dobové písemné dokumenty, fotografie, nejrůznější sbírkové předměty ve vitrínách i přehledné panely s texty zaměřené na důležitou úlohu československých legií bojujících a umírajících hned na třech válečných frontách,“ uvedla ředitelka Mikesková.
Kde se vzaly čs. legie?
Pro tyto jednotky zahraničního vojenského odboje se za války používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska, československými legiemi jsou nazývané až po jejím konci. Již v roce 1914 se hlásili dobrovolníci zejména do carské armády v Rusku. Hojně pocházeli z Varšavy a okolí, ale i třeba od Volyně. Na straně carské armády se proslavili pod názvem Česká družina, ve Francii působila v cizinecké legii Rota Nazdar. Legie tvořili krajané žijící mimo území Rakouska-Uherska a zajatci, kteří se rozhodli do legií dobrovolně vstoupit, a tak vlastně dezertovat k nepřátelským vojskům. Toužili se podílet na rozpadu mocnářství a přispět ke vzniku samostatného, svobodného Českého a Slovenského státu. Legie v Itálii se zformovaly až v roce 1917 z výzvědných oddílů zvaných nejdříve Československá divize a ke konci roku 1918 Armádní sbor. Itálie totiž dlouho bránila vzniku dobrovolnických čs. jednotek. Uznáním práva na sebeurčení Čechoslováků by totiž ohrozila vlastní mocenské zájmy, zejména u Jihoslovanů.
V první světové válce bojovalo na sto tisíc čs. legionářů, nejvíc (přes šedesát tisíc) na ruské frontě. Celkový počet jejich padlých byl pět a půl tisíce.
Návrat domů a věrnost až za hrob
Z Itálie a Francie se legionáři vraceli do nové republiky během roku 1919, z Ruska až o rok později. Pod vlivem revolučních změn v roce 1917 odstoupilo Rusko z válečného konfliktu a moc v zemi převzali bolševici. Východní fronta přestala existovat. Česká družina ruských legionářů se přetvořila v Československé vojsko na Rusi. Díky prezidentu Masarykovi se stalo součástí Československé armády v rámci nového státu. Ruští legionáři bojovali na straně bělogvardějců, obsadili celou Transsibiřskou magistrálu až k Vladivostoku. Přes Rusko by se domů museli probojovat. Obepluli tedy celý svět a vrátili se až v roce 1920. K demokratickým myšlenkám prezidenta Masaryka se hlásili i během následujících let. Vesměs se zapojili či přímo organizovali domácí odboj za 2. světové války, mnozí byli popraveni nacisty, další po válce uvězněni komunisty. Ve věrnosti odkazu T. G. M vytrvali zbylí legionáři i přes neustálé perzekuce, potlačování a znevažování jejich úlohy minulým režimem.
Výstavu Odkaz československých legií podpořilo Ministerstvo kultury ČR a Středočeský kraj, jehož zástupce Zdeněk Štefek se zúčastnil vernisáže. Otevřená bude do 18. listopadu.
Lída Faflíková
Neohrožená Boženka
Příkladem statečnosti žen na válečném poli je téměř zapomenutá Božena Seidlová. Krajanka žijící v Rusku pomáhala tamním čs. legiím, jak jen mohla. Sama několikrát odvážně přešla bolševické fronty, aby legionářům předala zprávy a důležité informace. Působila jako ošetřovatelka v Červeném kříži. Součástí výstavy jsou nejen její fotografie a popsaný příběh, ale i dojemné dopisy vděčných vojáků.
