Taneční pár za odborného dohledu Václava Černého předvádí kolegům cha-chu.

Taneční jsou prvním společenským setkáním, které by nemělo děsit

Nejobtížnějším tancem je valčík

RAKOVNÍK. Pro některé byly taneční příjemným seznámením se společenským životem, pro jiné nechtěnou povinností. Ale většinou se absolventi nakonec shodují, že se jednalo o velmi příjemně strávené večery. Taneční kurzy jsou nedílnou součástí podzimní kultury i v Rakovníku. Dlouhou dobu Taneční školu Nezbedného bakaláře vedla rodina Černých a nic zásadního se na tom nezměnilo, když žezlo po svém otci převzal syn Václav Černý s manželkou.

Společnost i nároky na mladé lidi se postupem času mění. I přes to, že je několik věcí jinak, než tomu bylo před několika lety, zájem o výuku tance je stále velký. „Mění se i vnímání dětí, které se do tanečních hlásí. Pro ně tanec přestal být povinností, ale kurzy si chtějí užít a něčemu se naučit. Opravdu se tu letos sešla skvělá parta, která je na pohyb i učení velmi šikovná,“ chválí Václav Černý přístup mladých lidí.

Tanec v dnešní době získává na popularitě, což je dáno také množstvím televizních pořadů s tancem spojených. Paradoxně se v posledních letech otevírá pouze jeden kurz. „Držíme standardně tradici pátečních večerů. V minulosti jsme měli odpolední a večerní kurz. Ale není v našem zájmu mít poloprázdný parket. V zásadě přijímáme maximálně 90 zájemců, vždy aby byl stejný počet slečen jako chlapců. Nechceme, aby na někoho nevyšel partner a musel sedět u stolu a čekat, až přijde na řadu. Pokud někdo z tanečníků vypadne, máme v záloze náhradníky. Jedná se o tanečníky z předchozích kurzů, kteří nám zachovali přízeň a právě v takových případech nám chodí vypomáhat. Za jejich zájem jsem jim moc vděčný,“ děkuje lektor za spolupráci.

Celý kurz tanečních je rozdělen do dvanácti večerů. „Celkem se zde naučíte deset základních tanců. Snažíme se zapojovat i tance nestandardní pro zpestření. Taneční jsou pro děti v tomto věku prvním společenským setkáním a my je učíme, aby se ho nebály. Naším cílem je zábavnou a srozumitelnou řečí předat soubor společenských pravidel. Samy poté vnímají tanec jako základní dovednost běžného života,“ vysvětluje Václav Černý.

Po sérii úvodních lekcí následuje prodloužená, kde mladí tanečníci parketem provedou své rodiče a ukážou jim, co se naučili. Poté přicházejí na řadu tance, jenž si žádají bližší kontakt s partnerem a jsou o něco náročnější. Jelikož už mají za sebou žáci základní průpravu, učení není takovým oříškem. „V zásadě je nejobtížnějším tancem valčík. Většinou žáci nemají problém s kroky, ale se synchronizací pohybu. Stejně je to s tangem, ovšem tady je kladen velký důraz na konečný projev. Naopak nejoblíbenější je jive nebo cha-cha,“ vypráví Václav Černý o jednotlivých tancích.

Striktní zásady na oděvy do tanečních také už nejsou takové jako v minulých letech. Pořád se však jedná o společenskou akci, která s sebou nese určitý dress code (kodex oblékání). Podstata společenského oblečení se ovšem netýká pouze aktivních tanečníků, ale i přihlížející by se měli náležitě odít. Věneček, který býval ve znamení bílých šatů tanečnic, už je také minulostí. Závěrečný taneční večer je plný barev a tanečníci mají i více místa, neboť mladé dámy již nevolí široké sukně vyztužené obručemi.

„Při Mikulářské a Věnečku se jedná o takzvaný otevřený parket a prostor dostává i veřejnost. Vítáni jsou všichni, kdo si chtějí v mimoplesové sezóně zatančit či si oprášit své dovednosti. Výbornou příležitostí jsou pro ty, které taneční v budoucnu čekají a třeba ještě váhají s přihláškou,“ zve závěrem Václav Černý na prosincové taneční večery.

Alžběta Brabcová