Odpolední pohoda na zahradě u Šváchů.

Čtyři rodiny uspořádaly den otevřených dveří a srdcí

Na Zahrádkách se opět urodilo

RAKOVNÍK. Přestože byly ty čtyři zahrádky na první pohled stejné jako vloni, úroda byla jiná. To ostatně pěstitelé dobře znají. Záleží na výběru sazenic, aby se k sobě hodily. Důležité je i to, jestli zasejete včas, a hodně významnou roli hraje i počasí. To vše letos „zahrádkářům ze Zátiší“ vyšlo, a tak byl druhý ročník výtvarně hudebního setkávání obyvatel této čtvrti dokonalou sklizní zážitků pro duše návštěvníků. A přišlo jich požehnaně.

Stejně jako vloni se hrálo a vystavovalo na čtyřech adresách. Dětská divadelní scéna v zahrádce u Suků rozjela svá představení už dopoledne, ale hlavní program se měl rozběhnout až po obědě. Od 13 hodin se začínalo na dvoře u Šváchů a Michalů. Honza Švácha si tu zahrál stejně jako vloni s Bobem Redlem a tentokrát jim přišel na pomoc i perkusista Lukáš Let. Druhou část koncertního programu vyplnila půvabná písničkářka Eliška Walsh s manželem. Exteriér zahrádky zdobila umělecká díla Zuzany Gellrichové, Dalibora Blažka a Vladimíra Kališe.

Od čtvrt na čtyři to na zahrádce u Klímů rozbalil senecko lubenský estrádní orchestr Wewerák a po něm hned písničkář Slávek Maděra. Ovšem asi největší ohlasy mělo vystoupení divadla Studna Pepína Kašpara z Českých Budějovic. Jeho loutkohra provedená v jakémsi pojízdném otáčivém hradu s padacími mosty, sestrojeném na torze prastarého žebřiňáčku, vtáhla do děje na padesátku zcela fascinovaných diváků. Na plotech byly k vidění fotografie Honzy Šváchy a Milana Zimmermanna.

A pak už se jelo do zahrádky u Suků. Na plechové střeše garáže se tentokrát usalašili pánové, kteří si říkají Gorodky, a ve dvou předložili publiku pásmo vtipných autorských písní. Skvěle se tak hodili k paní domácí. Eva Suková alias Blondýna vystoupala na střechu bezprostředně po nich a přiznala, že humor Gorodků je jí osobně velmi blízký, což dokázala i svým setem převážně velmi legračních popěvků.

S nastupujícím soumrakem se aktéři i posluchači pomalu přesouvali k Zimmermannům. Zde je čekalo vystoupení Milana s přáteli, kteří byli na plakátech uvedeni jako Blues Hoppers. A pak i hlavní hvězda letošního programu. Zahrádky končily vystoupením legendárního zpěváka Luboše Pospíšila, který přijel už odpoledne a postupně si užíval program na jednotlivých štacích.

„Stejně jako vloni přišlo skvělé publikum, které je vstřícné, milé a dává nám chuť hrát. Jako organizátor jsem byla nadšená, že hned padly ty cuketové bramboráky (dostali jsme darem asi šest obřích cuket, vůbec jsme nevěděli, co s nimi, Zahrádky nás zachránily). Taky mě potěšilo, že se lidem líbily Gorodky, protože jsem si je pozvala, a nebyla jsem si jistá, jak je diváci přivítají, když je vůbec neznají. Ale dopadlo to dobře, humor spojuje, znovu se to potvrdilo. A z pohledu praktické ženy uklízečky mě potěšilo, že to celé bylo takové rodinné. Skoro jsme pak nemuseli uklízet, žádné kelímky, odpadky, nezůstalo téměř nic. Publikum k nám přišlo jako k sousedům a chovalo se tu s úctou a mile,“ glosuje Eva Suková.

„Letošní Zahrádky byly zase krásné. Zase taková sousedská pohoda. Týden po akci mi u dveří ťuká paní sousedka o francouzských holích. ‚Já jsem se vám přišla omluvit, že jsem se nestavěla. Motala se mi hlava a upadla jsem. Ale poslouchala jsem to z balkónu a moc se mi to líbilo.‘ Když už hrál Luboš Pospíšil, a bylo to to poslední vystoupení, oddychl jsem si a rozhlédl se po naší zahradě. Sedělo tam na všem, kde se dalo, asi sto dvacet lidí. Nevím, kolik jich přijde příští rok, ale ještě pár se jich sem někam vejde. Jo a už teď víme, že bude příště o jednu zahrádku víc. Díky všem, kdo nám pomohli,“ uzavírá Milan Zimmermann.

Pavel Sklenička

A takhle ten život mám rád

„V garáži hraje Eliška Walshová, po expozici, kterou je celá zahrada, se procházejí návštěvníci a obdivují například obrazy Dalibora Blažka. Holky si zalezly do křoví v tajném koutu zahrady a baví se o klucích. Na hamace se houpe malá Linda Suková společně s malým Lamanaiem a prokurátor s dítětem v šátku na hrudi společně s manželkou stojí vedle pod švestkou. Do toho všeho se opírá téměř podzimní sluníčko a navzájem se vším ostatním vytvářejí atmosféru, kterou jinde nenajdeš. A všichni jsou v pohodě, potkávají se, sdílejí se a jsou spolu, a ne sami. Popíjí se pivo a víno, jí se okurky od Vamberů, přestože Eman letos neměl čas přijít, zajistil je od svého táty. Je to už druhý rok tradice. A takhle ten život mám rád,“ připojuje své postřehy Honza Švácha.