Studenti sledovali besedu se zaujetím.

Srpen 68 na Rakovnicku

RAKOVNÍK. Od letošního jara je v galerii Samson Cafeé k vidění výstava autentických fotografií Srpen 68 na Rakovnicku (prodlouženo do 16.11.). Několik desítek většinou náhodných snímků dokumentuje přítomnost vojáků i vojenské techniky okupantů na notoricky známých místech Rakovníka i blízkého okolí. Fotky jsou černobílé, což jen podtrhuje zoufalství a bezmoc, kterou tehdejší obyvatelé cítili.

V rámci Dnů evropského dědictví vyhlásili pořadatelé výstavy Jan Mudra a Muzeum T. G. M. Rakovník na středu 12. září v galerii besedu s pamětníky. Dopoledne se mohly přihlásit školy a odpoledne bylo věnované široké veřejnosti. O dopolední besedu projevila zájem devátá třída ZŠ a kvarta rakovnického osmiletého gymnázia. Na straně pamětníků se usadili ředitelka Okresního archivu Rakovník Renata Mayerová, fotograf a autor mnoha vystavených snímků Václav Hvězda a vysokoškolský profesor Jan Šmidrkal, jehož fotky na stěnách kavárny také visí. Mladí studenti pozorně naslouchali vyprávění zážitků přímých účastníků vjezdu tanků do města, sami se však nechtěli na nic ptát. Vyšlo najevo, že o srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy v 68. roce mají informací pramálo, pokud vůbec nějaké. Jejich rodiče se většinou narodili později, takže přítomnost okupačních vojsk roztroušených kdesi v kasárnách pro ně byla normálním stavem. Prarodiče nejspíš nechtějí vzpomínat anebo vnuky svých nepříjemných zážitků šetří. Ve škole se novodobým dějinám zatím neučili. A kdoví, jestli se jejich pedagogové do tak nedávných událostí vůbec pustí. „Spousta dokumentů z té doby nebyla ještě odtajněna nebo k nim prostě nemáme přístup. Rok 1968 nebyl dosud dostatečně a s konečnou platností zanalyzován,“ uvedla ředitelka archivu Renata Mayerová. Nemá smysl hubovat, že studenti nemají sami od sebe o nic zájem a škola že nic neučí. Vzpomeňme na zájmy ve vlastních patnácti letech. V Samson Cafeé však deváťáci poslouchali bez hlesu a zaujatě a rozhodně nevypadali znuděně. Je tedy na okolí a hlavně rodině každého mladšího „nepamětníka“, aby o tehdejší době pravdivě a opakovaně referovali. Možností je spousta od písemných po filmové, stačí jen chtít si vybrat. Pamatujme, že minulost se klidně může opakovat.

Lída Faflíková