Zuzana Honsová tiskne své obrázky třeba i na povlaky na polštář

Spolehlivý lék proti chmurám? Přece Zuzaniny něžné a vtipné obrázky!

Malování pro radost sobě i druhým

NEZABUDICE. Malířka Zuzana Honsová je snad utkaná z čiré pohody. Klidná srdečnost, vtipné glosy a široký úsměv je určen každému. Bohatě si jich užívají mourovatý kocour Batul i patnáctiletý zlatý retrívr Lucky. Před pár dny se do smečky zařadila ještě tři maličká koťátka, ne úplně chtěné dárky k svátku. A jsou stejně milovaná jako starší parťáci.

Zuzana bydlí a tvoří v chatě nad Berounkou. Denně v ní s oblibou plave. Především však maluje naivistické obrázky tak roztomilé, až srdce usedá. (Batula v různých podobách najde pozorný divák na většině z nich.)

Maluješ takhle odjakživa, Zuzano?

Jinak to ani neumím. Snažím se o obrázky s příběhem, úsměvné a radostné. I když mi zrovna není do skoku, z nich to cítit není. Ztvárňuju to, co mě těší. Samozřejmě kočky, koťata, psy různých ras, andílky na prejzových střechách, rozkvetlé stromy i louky. Úplně jednoduché a pohodové náměty.

Můj táta (Jiří Dolejš) sbíral obrazy amatérských naivních umělců a v Litoměřicích kdysi založil galerii naivního umění. Jako malá jsem s ním jezdila, když po vsích místní malíře vyhledával. V té době mě naivní umění vůbec nelákalo. Dnes je při pohledu na mé obrázky jasné, že výlety s tátou svou stopu zanechaly.

Nějaké výtvarné vzdělání?

V Jablonci nad Nisou jsem studovala šperk na Střední uměleckoprůmyslové škole. Po škole jsem pracovala jako výtvarnice v TV, pro reklamní agentury a podobně. Obrázky jsem prodávala přes kamenné galerie a v poslední době mám vlastní e-shop.

Po kom jsi výtvarné nadání zdědila?

Právě že po nikom. Táta sice sbíral naivní obrazy, ale sám prý neuměl namalovat „ani myší ocásek“. Moji synové taky nic, ale zase hezky fotí, tak výtvarnické oko asi mají.

Proč jsi se přestěhovala z Prahy do chaty nad řekou?

Berounku miluju od dětství. Děda s babičkou měli tady v údolí jednu z prvních chat, dřevěný srub o jedné místnosti bez elektřiny. Říkali jsme mu „Fošna“. Později jsme koupili s manželem a kamarády chatičku přímo u řeky. Spousty společenských akcí, volejbalu, zábavy, to svým způsobem pokračuje dodnes.

Asi před deseti lety jsem si pořídila tuhle chatu nad Rozvědčíkem. Tady teď trvale bydlím a tvořím.

U řeky, v přírodě, se zvířaty…

Přesně tak, je mi tu moc dobře. Působí na mě zdejší blahodárný klid a z obrázků je to, myslím, cítit. Zvířata i já jsme tu šťastní. Ke kočkám mám zvlášť silný vztah, vyhovují mi svou povahou. Batul si mě našel před časem v Lysé nad Labem. Vydržel na mě čekat celé tři dny venku, než pojedu od kamarádky domů na Berounku.

Vystavuješ často?

Přibližně jednou za dva roky. Pravidelně mám výstavu v Hradci Králové, tam mě mají hodně rádi. Nedávno jsem měla velkou výstavu v Prostějově a na příští jaro jsem ji slíbila do Počernic. Víc nestíhám. Prodávat jsem začínala na Fleru, k mému překvapení jsem se stala jedním z nejúspěšnějších prodejců. Zájem ale překračoval mé kapacity, nestačila jsem pokrývat poptávku. Našla jsem pak za pomoci fotografa Karla Doležala způsob, jak obrazy reprodukovat. Jsou téměř totožné s originálem, ale podstatně levnější.

Obrázky máš i na látkách, dřevu, porcelánu, kovu…

Originály maluju olejem na plátno nebo třeba na staré housle či mlýnky. Olejomalba mi vyhovuje, protože můžu kdykoliv přestat a rozdělaná práce nezaschne. Hraju si s obrázkem i týden. Mám spoustu nových nápadů a plánů a den je mi krátký.

Co tě čeká v nejbližší době?

Hodně práce a na všechnu se těším. Nejvíc času teď strávím výrobou porcelánu, na který jsem vážně pyšná. Používám techniku vypalování při teplotě 800°, a tak je výsledek kvalitní. Vydrží každodenní používání i mytí v myčce. Žádný “reklamní hrnek“, ale autorský porcelán. Doslova jsem si ho vydupala ze země. Ráda o něm řeknu víc, třeba při návštěvě u mě na Berounce.

Lída Faflíková

Optimismus na druhou

Životním heslem Zuzany Honsové je „život jde dál“. Všude se najde něco hezkého i ošklivého, občas nastanou problémy a jindy zas radosti. Člověk prochází různými etapami a se životem musí chvílemi bojovat. Přes úskalí je nutno se přenést, nezahořknout a pokračovat. Plavat v řece, chodit se psem na procházky, dělat si prostě radost. A té jsou její obrázky plné.