Archeolog Petr Šída nad pravěkým ohništěm jmenuje jednotlivé vrstvy zeminy.
Před 24 tisíci lety se na Rakovnicku rozkládaly široširé prérie
Lovci sobů byli stejní lidé jako my
LUBNÁ. Archeoložka Kateřina Blažková splnila dřívější slib a zavedla redaktorku Raportu k vykopávkám, kde právě končí šestitýdenní mezinárodní výzkum paleolitické gravettienské kultury. Přímo u silnice na kraji Lubné se na vysokém břehu pohybuje několik nenápadných mladých lidí. Pokud by si jich nezasvěcený vůbec všimnul, nenapadlo by ho, že se právě zabývají dávnou historií místa. Dvě pravěká ohniště těsně vedle sebe jsou zakrytá ochrannými igelitovými plachtami. Našla se v hloubce dvou metrů a nyní na čistě umeteném plácku cca 2x3 m u nich na bobku sedí jejich objevitel archeolog Petr Šída.
Na stěně výkopu ukazuje různé vrstvy zeminy a podle jen mírně odlišných barev vysvětluje, co znamenají. Zřetelná je ornice, pak spraš, odvápněná spraš, tenká vrstvička štěrku, znovu spraš a nálezová vrstva. Odkryje plachty a objevují se dvě očouzenými kameny vyskládaná zapopelená místa.
„Ohniště jsou neobvykle blízko sebe a lze se jen dohadovat proč. Nejspíš jsou obě venkovní, uvnitř obydlí bývala menší. Kameny jsou volněji rozložené, a hlavně spousty křemenů. Užívaly se na přivedení vody k varu,“ usuzuje Petr Šída zkušeně. „Kameny se rozehřály v ohni a vložily do vody. Lovci vařili roztlučené sobí kosti a zbytky z kůží kvůli získávání tolik potřebného tuku. Vařilo se v jamce v zemi nebo v koženém vaku,“ dodává.
Tehdejší lidé se živili lovem a sběrem, kočovali krajem a vypadali stejně jako my. Druh homo sapiens.
„Říkáme jim lovci sobů. Pásla se jich tu obrovská stáda. Mamuti se na Rakovnicku trvale nevyskytovali, asi tu na ně byla zima. Kolem Prahy a v Polabí však byli běžní stejně jako na Moravě,“ pokračuje archeolog ve výkladu. „Krajina 24 tisíc let před naším letopočtem byla úplně jiná než dnes. Něco jako současná jižní Sibiř. Rozlehlé travnaté pláně bez lesů, krátká horká léta a mrazivé, tuhé zimy. Taky permanentní permafrost (trvale promrzlá půda). Neustálý silný vítr vyfoukával spousty prachu. Žili tu jeskynní lvi, hyeny i medvědi. Potůček tady jistě tekl i tenkrát, vodu lidé nezbytně potřebovali,“ barvitě přibližuje Petr Šída život na Rakovnicku před desítkami tisíc let.
Nálezy z období kultury gravettienu jsou archeology nacházeny po celé Evropě. Od Španělska přes Francii, Maďarsko, náš stát, přes Slovensko do Polska. Kultura byla víceméně jednotná všude. Nevelké odlišnosti jsou v typech nástrojů podle druhu lovené zvěře, za níž se lidé stěhovali z místa na místo. Na Moravě byla ale tehdejší společenství početnější a stabilnější, mamuti se pohybovali ve stálých koridorech.
„Podle velikosti obydlí žily pospolu větší rodiny, ale jaké měly vnitřní uspořádání, nedokážeme určit. Místní území lovci obývali nejspíš jen v létě, na zimu se stahovali do nižších výšek, asi do Polabí. Jednotlivé kmeny se určitě setkávaly, měly veliký rozptyl. Vždyť pazourek štípaný na nástroje pochází z ledovcových morén u Baltu. Až tam pro něj museli chodit. Byl velikou vzácností a jistě pečlivě opatrovaný, “ upřesňuje archeolog.
„Výzkumy v Lubné začaly na konci 19. století při dobývání písku v Kejlově cihelně a byl to jeden z prvních objevů paleolitických lovců sobů v Čechách. Na Moravě je jich mnoho, ale u nás jen pár,“ zaníceně doplňuje zdejší archeoložka Kateřina Blažková.
Výzkumy sporadicky pokračovaly i začátkem 20. století. Další dvě místa s archeologickými nálezy z té doby se na poli pod Rakem našla při šachtování (kotvení) chmelnic v 60. a 70. letech. V roce 2012 se do lokality vrátil právě Petr Šída, který předtím při budování veřejného osvětlení v Lubné náhodně zahlédl v profilu břehu u silnice bílé úlomky kostí. Pro necvičené oko naprosto neviditelné.
„Rozhodl se na tom místě vykopat sondu (jáma 2x1 m) a ve dvoumetrové hloubce rovnou narazil na kulturní vrstvu a ohniště, sobí kosti a asi 260 kusů pazourkových nástrojů,“ pokračuje archeoložka. „Kvůli nedostatku finančních prostředků však nemohl ve výzkumu pokračovat a naleziště zase zasypal,“ dodává.
Nejde-li totiž o tzv. záchranný výzkum, ale badatelský, musí si na něj archeolog sehnat peníze sám. Shodou okolností nedávno vznikl na výzkum evropských gravettienských lovců sobů pětiletý projekt na Akademii věd v Krakově. Vloni Poláci kopali v Trenčianských Bohuslavicích na Slovensku, letos v Lubné, příští rok v Maďarsku a skončí v Polsku. Nepočetný tým vede archeolog Jarek Wilczyński, Petr Šída se za ČR připojil na výzkum v Lubné za brněnský Archeologický ústav. Velmi vstřícně se zachovalo zastupitelstvo obce. Poskytlo archeologům veškerou podporu od ubytování, přes stravu po technické zázemí polní laboratoře.
Lída Faflíková
Poklady hluboko pod nohama
Dodnes našli archeologové u dvou ohnišť v Lubné 2 400 nálezů, z nichž 90 % tvoří sobí kosti, jedna kost je z kozoroha a jedna z mamuta. Pazourkové nástroje byly štípané přímo zde. Všechny předměty jsou zaevidovány pod číselnou řadou rakovnického muzea. Podobných nalezišť je v okolí osm, další by mohla být kdekoliv. Paleolit je uložen tak hluboko, že při běžných povrchových činnostech však na něj nelze narazit. Bohužel open air muzeum nebude zatím z finančních důvodů zřízeno a nálezová stanoviště jsou opět zasypaná, aby se předešlo jejich zničení. Na přímý dotyk pravěké minulosti nelze už nikdy zapomenout.
