Hrůzostrašný Sarka Farka (Vilda Schäffer) a neohrožený Martin Kabát (Jirka Endršt) v Hrátkách s čertem.
Jeden týden v roce je maličký Rousínov centrem kultury v širokém okolí
Dvacetiletý ROUS je pořád mladíkem v rozpuku
ROUSÍNOV. Černé představy pořadatelů z místního občanského sdružení se naštěstí nenaplnily a obavy, že sympózium ROUS je ve svých dvaceti letech přežitým dinosaurem, se ukázaly jako liché. Dlouhodobé úmorné vedro se sice podepsalo na vzhledu zahrady, ale na počtu návštěvníků nikoliv. Stodola u Faflíků se od pondělí do pátku plnila dětmi i dospělými dychtícími po výtvarné činnosti. I večerní programy měly obvyklou velmi slušnou návštěvnost. Druhý srpnový týden v Rousínově byl opět intenzívní a po okraj naplněný různorodými aktivitami.
Na čerstvé dojmy se redaktorka poptala předsedkyně pořádajícího sdružení Lídy Faflíkové.
Byl po dvaceti letech ROUS ještě v něčem jiný?
Koncepce dvouhodinových odpoledních dílen a každodenního večerního programu zůstala zatím stejná. ROUS trvá od pondělí do soboty, tvoří se jen do pátku.V sobotu odpoledne je divadlo pro děti a večer koncert.
Nad změnou se zamýšlíme. Když ale něco funguje, nevím, jestli je dobré do toho rýpat.
Každý rok zařazujeme nějakou novou tvorbu. Letos se třeba sestavovali pohybliví panáčci z vyřezaných překližkových komponentů. Přibyla výroba misek a lampionů z papírmaše, místo vinutých perel se tvořily lapače snů a nově se šily látkové panenky.
Jaké možnosti výtvarničení jste ještě nabízeli?
Obvyklými a žádanými jsou keramika, drátování trojrozměrných objektů, pletení ze slámy i z pedigu, výroba šperků z fima, navlékání a lepení korálků na šablony. Úspěšné je malování na kameny i sítotisk a opět se zdobily perníčky cukrovými polevami. Z časových důvodů probíhají některé činnosti třeba jen den, dva.
Děti, které se u vás během těch dvaceti let vystřídaly, jsou už dospělé.
Čas strašně letí. Na prvních ROUSech spávaly na zahradě v kočárku. Teď se vracejí i se svými miminky nebo menšími dětmi, které už zvládají jednodušší tvorbu.
Místní mladí jsou pro nás barometrem, zda dál pokračovat ve stejném duchu. Letos dívky raději prodávaly ve stánku, než by tvořily, i když věkem patřily k běžným návštěvníkům. Mají totiž vyzkoušené skoro všechno a domov po střechu zavalený výrobky z předchozích ROUSů. Během roku chodí do různých kroužků, chuť tvořit ještě u nás se vytrácí.
Co bylo ve stáncích k mání?
Rukodělné výrobky především místních šikulek od chňapek po náramky přátelství či zdobené svíčky. Letos měla jeden stánek k dispozici malířka Zuzana Honsová z Nezabudic. Maluje naivistické obrázky plné pohody, koček, psů, andílků, rozkvetlých luk a ptáčků.
Kromě předmětů s roztomilými výjevy (peněženky, tašky, sukně, obaly na knihy a mobily, porcelán, náušnice apod.) jsme ve stodole vystavili i její větší obrazy.
Večerní představení byla dost různorodá.
Program zahrnuje různé žánry, aby si každý mohl vybrat. Odpovědnost za kvalitu nesu já, tak se během roku fakt snažím. Lovím mezi mými dávnými i novějšími známými a pokaždé chci připravit nějakou bombu. Letos to byl Michal Prokop Trio. Zpívá pořád moc dobře a s houslemi Honzy Hrubého a kytarou Luboše Andršta to nemělo chybu. Zbyněk Mištera navíc vyladil zvuk tak, že zněli jak z desky.
Nebyli jedinými hvězdami na ROUSu.
ABBA Revival v pondělí byla naprosto skvělá a narvaná stodola aplaudovala jak o život. Na čtvrtek byl pozvaný Honza Burian. Vzhledem k rousínovským kořenům (zdejší rodák pěvec Karel Burian je jeho strýc) se sem hodí kdykoliv. Vzal s sebou syny Jiřího a Jana, oba jsou muzikanti. Jirka zahrál pár písní z Kapitána Dema a Jan předvedl vesmírnou hudbu vyluzovanou pomocí jakýchsi elektronických přístrojíků. V Rousínově dosud neviděné a neslyšené. Falešná ozvěna bohužel zahrála v sobotu jeden z posledních koncertů. Kluci půjdou asi každý svou cestou. To mě mrzí.
Místní ochotníci opět vystoupili s divadlem, že?
Páteční večer čtvrtým rokem patří pouze jim. Měli obrovský úspěch. R.UM. (rousínovští umělci) pod vedením Marty Konvalinkové famózně nastudovali pohádku Hrátky s čertem. Vesnické divadlo jak má být. Nehrát si na profesionální herce, každý se zhostí své role, jak to jde nejlíp. Zapomene se replika, svět se neboří, je tam přece nápověda. Jiný se zakoktá a nikdo se nezlobí. Naopak sklidí povzbudivý potlesk, případně dobromyslný smích. Vztah herec a divák funguje bezvadně. Minimalistické podomácku vyrobené kulisy a kostýmy z našeho masopustního fundusu jsou milejší než kdovíjak vyšperkovaná scéna. Své ovšem udělalo profesionální nasvícení. Režisérka vyšťavená půlročním zkoušením pokaždé definitivně končí, ale všichni doufají, že to nemyslí úplně vážně.
Markéta Hartlová
Povinně dobrovolně
S organizací týdenního ROUSu je spousta práce. Nejen před, ale hlavně při jeho konání. Rousínovští už vědí, co kdo z nich umí a jak se může zapojit. Před zahájením se stavějí stánky, slunečníky, hledají se rok nepoužité potřeby, dokupují se nezbytnosti. Někdo dělá lektora, jiný sedí ve stánku nebo u kasy. Dámy průběžně pečou sladké i slané dobroty pro návštěvníky k odpolední svačince. Dvacetiletým během se z dobrovolničení stala nepsaná povinnost. Zatím to tak funguje a snad ještě nějaký čas bude.
