Předsedkyně občanského sdružení Lída Faflíková vítá přítomné na předvánočním koncertě v kostele Narození Panny Marie v Rousínově.

Staví se na kamarádství, ochotě a sounáležitosti bez osobního prospěchu.

Rousínovští slaví kulaté jubileum

ROUSÍNOV. Před dvaceti lety bylo v jedné ze šesti částí městyse Slabce (tehdy obce) založeno Občanské sdružení Rousínov (OSR). Vzniklo tak říkajíc na zelené louce bez jakýchkoliv předchozích zkušeností s fungováním neziskové organizace. Informace se tehdy sháněly dosti klopotně, internet i mobily byly v plenkách, potřebná legislativa téměř neexistovala. Přesto se OSR úspěšně narodilo a přeměněno na zapsaný spolek je provozováno dodnes. Jedním ze zakladatelů a prvním předsedou byl rousínovský chalupář Michal Faflík. Před deseti lety převzala vůdčí veslo Ludmila Faflíková.

Co vedlo k nápadu sdružení vůbec založit?

Uprostřed vsi jsme v polovině 90. let koupili s manželem usedlost a nehledě na probíhající rekonstrukce nás hojně navštěvovali všemožní kamarádi a známí. Zaujala nás nevyužívaná budova bývalé tereziánské sýpky v blízkém sousedství. Sloužila do 74. roku minulého století jako škola, pak se tam i bydlelo, ale při našem příchodu do Rousínova už jenom chátrala. Vlastníkem byla obec a my jsme pojali nápad školu zrekonstruovat na jakési kulturní centrum. Jedinou možností se jevilo založení právnické osoby jako rovnocenného partnera při jednáních s úřady.

Jakým způsobem jste chtěli sehnat na rekonstrukci peníze?

Školu si sdružení od obecního úřadu na deset let pronajalo. V našem statku jsme upravili jednu ze stodol jako společenský prostor a několik let po sobě zvali vždy na týden v srpnu kamarády výtvarníky na tzv. kulturní sympózium. Účelem bylo vytvoření uměleckých děl, která jejich autoři poskytnou k prodeji v aukci. Získané finance měly zaplatit rekonstrukci školy.

Podařilo se?

První část záměru ano. Umělci u nás trávili blažené časy. Sochalo se, malovalo, řezbařilo, taky hojně slavilo a byla to veliká legrace. Sem tam přijeli spřátelení muzikanti, grilovalo se a tančilo. Lidé ze vsi se chodili dívat, jak jde práce výtvarníkům od ruky. Bohužel, když došlo na aukci, nekupovalo se. Byli jsme sice hodně nadšení, ale taky neuvěřitelně naivní. Výsledných pár tisícovek na rekonstrukci rozhodně nestačilo.

Co bylo dál?

Umělců ochotných týden někde zadarmo dělat na něčem, co se nedočká ocenění, ubývalo. Sympózium se překlopilo na výtvarné dílny, a tak funguje dodnes. Sdružení školu před deseti lety od obce odkoupilo a peníze na opravy jsme začali shánět prostřednictvím grantů.

Za co jste ji ale odkoupili?

Tenkrát se stalo neuvěřitelné skutkem. Po uplynutí desetiletého pronájmu chtěla obec budovu prodat. Odhadní cena byla půl milionu. Naprosto zděšení budoucím neznámým vlastníkem jsme mezi sebou během jediného měsíce vybrali 300 tisíc korun. Sbírku podnítili sousedé (nečleni OSR!) nabídkou 100 tisíc korun. Další kamarád (člen) nabídl také sto a stovku jsme poskládali my ostatní ze sdružení. S obcí jsme uzavřeli smlouvu, že zbylých dvě stě tisíc dodáme do roka. Uspořádali jsme tři benefiční koncerty, kde pro nás zpívala Marta Kubišová, Gabriela Beňačková a Honza Burian. Dali jsme dohromady sto osmdesát tisíc a dvacet nám obec laskavě prominula.

Jak je na tom škola teď?

Na evropské peníze jsme ani jednou nedosáhli, nedokázali jsme opravy předem zafinancovat. Skoro každý rok se nám ale něco povede z menších grantů. Vyměnili jsme všechna okna, okapy, vyvložkovali komíny, vyspravili střechu, vykopali odvodnění, vyčistili studnu. Jedna třída slouží jako sklad masopustních kostýmů, ve druhé jsme pořádali několik výstav.

Máte i jiné aktivity než pouze školu?

Dle stanov je úkolem sdružení taky rozvíjení kulturního a společenského života ve vsi a udržování tradic. Každoročně pořádáme masopustní průvod, masky šijeme a porůznu sháníme sami. Dokonce máme vlastní půjčovnu kostýmů. Nejhlavnější pravidelnou akcí je týdenní sympózium ROUS, pokračovatel těch původních uměleckých. Vždy je to náročné a pracuje na něm většina členů. Naší největší a jedinou odměnou jsou nadšení návštěvníci. V září připomínáme mariánskou pouť pouštěním draků a jiným programem, před adventem vineme společně adventní věnce a večer rozsvěcíme vánoční strom nad rybníkem. Uklízíme a zdobíme rousínovský kostel na předvánoční koncert a výstavu betlémů. Kromě pravidelných každoročních akcí jsou ještě náhodné besedy, promítání, přednášky, koncerty a podobně. Několikrát jsme uspořádali slavnost k poctě zdejšího rodáka Karla Buriana. Taky hrabeme listí kolem školy, plejeme hřiště, kdysi jsme odstranili černou skládku. Za vším jsou stovky hodin práce, telefonů, organizace.

Hřiště ve vsi obnovilo sdružení?

Podělili jsme se s obcí. Ta se postarala o hrací prvky pro děti a my upravili povrch hřiště a zakoupili posezení. Z grantu jsme do vsi pořídili měřič rychlosti a staráme se o kostel. Mše se tu už neslouží a je tedy na okraji zájmu církve. Uklízíme ho, větráme a před časem jsme osadili do věže repasovaný hodinový stroj a ještě jeden zvon. V chodu ho udržují naši vlastní šikovní „hodináři“.

Jste se sebou spokojení?

Máme za sebou dost věcí, na které jsme všichni pyšní. Něco by se mohlo povést líp, ale taky dopadnout hůř. Snad ještě chvíli vydržíme.

Markéta Hartlová

Dobrá parta

Dokazuje to dvacet let společné dobrovolnické činnosti ve prospěch vesnice. Na osobní výhody se nehraje, veškeré prostředky jdou za sdružením. Shodnout se je těžké ve dvojici, natož ve třiceti lidech. Ale jde to. Kamarádství, ochota, pocit sounáležitosti, nemyslet jen na sebe, to jsou hodnoty, na kterých se v Rousínově staví. Hodně štěstí do budoucna!