Pod Políčkem vládla umělecká produkční společnost Armiger. Vikingské souboje historických šermířů z Equites, střílení z luku, dravci a sovy skupiny Teir, to vše návštěvníky hodně bavilo.

Myšlenka lásky k bližnímu maže rozdíly mezi názory a přetrvává věky

Vzpomínka na Mistra Jana z Husi

KRAKOVEC. Není troufalé tvrzení, že v naší republice úplně každý zná jméno Mistra Jana Husa. Většina by dokázala přiřadit rok jeho upálení v Kostnici před šesti sty lety (1415) a možná i přesné datum (6.7.). A také, že poslední chvíle na našem území strávil na Krakovci. Kastelán hradu Jiří Sobek tu působí jednadvacet let. O svém vztahu k Janu Husovi, jeho odkazu a významu se rozhovořil před akcí Pod Políčkem v podhradí. Hrálo se tu divadlo, šermovalo, střílelo z luku a hojně konzumovalo u stánků s občerstvením.

Připomínka Jana Husa má na Krakovci tradici.

Lidé se tu s určitými pauzami scházejí zhruba 120 let. Rozpory mezi Klubem českých turistů a Sokoly způsobily, že se oslavy některé roky vynechaly a v době totality taky nebyla shromáždění povolena. Policisté, kteří sem v průběhu roku ani nepáchli, hrad začátkem července zhusta navštěvovali. Ve snaze potlačit sebemenší náznak „revolty“ rozháněli milenecké dvojice i skupinky náhodných turistů. To za 1. republiky byly oslavy veliké, Pod Políčkem hrálo dokonce Národní divadlo.

Opravdu se tu za totality vůbec nic nedělo?

Lidé se občas sešli i tehdy, k Husovu odkazu neustále tíhli, stmeloval je. Třeba spisovatel Josef Topol sepsal text, na poli se zapálila hranice a přečetl se. Víc šlo o duchovní vzájemnost, než o jídlo a pití.

O přítomnosti Husa na hradě se objevily pochybnosti.

Je mi to jedno. Pro mě není důležité, kde Hus pobýval, ale že vůbec existoval. Že byl skutečný, něco říkal a žádal po ostatních. A co kázal, svým životem taky naplňoval, což stvrdil i v Kostnici. Jestli se zastavil tady nebo jinde, není podstatné.

Husův odkaz považujete za stále živý.

Za mrazivě současný. O správnosti svých tezí byl přesvědčený až tak, že pro ně zemřel. Odvaha, statečnost, upřímnost, poctivost, neústupnost jsou vlastnosti, které Husa charakterizují a jsou nejcennější i dnes. Proto je nutné si jeho osobnost připomínat a opakovat. Také jeho zásluhou je, že si dneska můžeme spolu takhle povídat, není to samozřejmost. Musela umřít spousta lidí, abychom měli to, co máme teď. Sklízíme úrodu zasetou před námi.

Měli bychom se tedy snažit dobře sít.

Otázka je, co a jakým způsobem. Minulost a přítomnost se prolínají. Jazyk, který k nám z minulosti promlouvá, má různé výrazy. Architekturu, umění, literaturu, filozofii a další. Minulé se pojí s přítomným i budoucím.

Jan Hus si toho byl vědom.

Určitě ano. Ale pochopit jeho myšlenky, tu teologicko filozofickou rovinu učení, je problémem i pro nás. Natož pro jeho současníky před šesti sty lety.

Ne každý sem přichází filozofovat.

Atrakce, klobásy a pivo by asi měly být až v druhém plánu. I zábava je tu ale správně. Myslím, že strávit dnešní den na tak krásném místě má pozitivní dopad na každého. Lidé potkávají známé, někdo přijede s dětmi na divadlo, někdo na klobásu, někdo za Husem a jiný za tím vším najednou.

Součástí vzpomínky na Mistra Jana je bohoslužba.

Bez ní to nebylo úplné. Asi před sedmnácti lety jsem se domluvil s Církví československou husitskou v Rakovníku. Jan Hus byl přece kněz, i proto sem bohoslužba patří. Husitská církev je plodem moderního reformačního hnutí té katolické s respektem k vědeckým poznatkům. Základní myšlenkou křesťanství je láska k bližnímu, prostupuje všechny církve. Důležité je myslet srdcem a nepoužívat pouze rozum. Ten vede k rozporům a rozbrojům, protože drobné odlišnosti považuje za zásadní a nepřekročitelné.

Na zahájení sem včera přišel i T. G. Masaryk.

Nemám rád vlastní proslovy. Každý rok se tomu snažím vyhnout a něco vymyslím. Letos nic netušící diváky překvapil Tomáš Kapsa alias T. G. M. Důstojně nakráčel v prezidentské bílé uniformě a přednesl stylizovaný vzkaz do budoucnosti. O setrvání na ideálech při vzniku státu, o morálce a etice v politice a ve společnosti. Lidé byli překvapení, myslím, že příjemně. Když odcházel, všichni povstali.

Lída Faflíková

Nejen chlebem živ je člověk

Platí to i opačně. Duchovní záležitosti byly odjakživa úzce svázány se světským potěšením. Žádná pouť, procesí či jiná slavnost duchovní podstaty se neobešla bez dobrého občerstvení, stánků s religiózními i užitkovými předměty či jiné veřejné zábavy. Na Krakovci měl každý možnost výběru. Jiří Sobek nabídl obojí.