„Maminky si chtějí něco říct, ale malí tyrani jim to nedovolí,“ usmívá se Jiřina Kinkalová nad vlastními sochami.

Z Jiřiny Kinkalové čiší cílevědomost, vytrvalost a pozitivní energie na sto honů

Pootevřené dveře do dalšího rozměru

NOVÉ STRAŠECÍ. Kdo má na Novostrašecku umělecky zaměřeného potomka, určitě ho zkusí přihlásit do zdejší Základní umělecké školy (ZUŠ, zušky). Studium zde však není samozřejmostí. Už při přijímacím řízení je nutné prokázat primární dovednosti. Žák nejdříve absolvuje rok přípravky a teprve pak se rozhoduje, zda bude pokračovat dál. Ředitelkou zušky je už devatenáct let Jiřina Kinkalová.

Jste přísní při výběru budoucích studentů?

Máme nadbytek zájemců, strop pěti set žáků bohatě naplníme. Třeba v hudebním oboru je trojnásobný převis zájemců. Nemá cenu, aby k nám docházelo dítě bez základních předpokladů. Nestačí nám jen zaplacení školného a děj se vůle Boží. Vyžadujeme určitou úroveň, vytrvalost a píli. Děti musí pravidelně cvičit. Jen s talentem pochodí možná zpočátku, bez jeho rozvíjení a výsledků ale časem neuspějí. Během přípravky si učitel dítě hodnotí a skládají se i závěrečné zkoušky. V některých případech dáme pak rodičům signál, aby dítě nasměrovali jinam.

Jaký máte studijní plán?

Po přípravce k nám žáci mohou chodit až do deváté třídy, to je první cyklus a je v něm nejvíc dětí. Druhý je určen studentům od patnácti do osmnácti a třetí cyklus trvá zhruba do šestadvaceti. Ve čtvrtém jsou dospělí. Mícháme je se staršími dětmi, je to pro ně vzájemně velmi inspirativní. Dospělí a pracující mladí z třetího cyklu platí plné školné bez státního příspěvku. Ten se týká jen studentů do osmnácti a vysokoškoláků.

Které obory tu vyučujete?

Jako všude jinde máme hudební obor, kde máme žáků nejvíc, výtvarku, literárně dramatický a taneční obor. Naší specialitou je umělecká fotografie. Děti se učí i černobílou fotku a dokážou vyvolávat filmy klasickou technikou v temné komoře.

Věnujeme se přípravě na přijímačky na střední a vysoké školy s výtvarným zaměřením a máme téměř stoprocentní úspěšnost přijetí. Vlastně nepamatuju, že by se někdo nedostal. Na pražskou Hellichovku se od nás hlásila dívka, která mezi sto sedmdesáti uchazeči byla úplně první. Pochlubím se, že tamní profesoři se o naší zušce vyjádřili jako o excelentní škole. To hodně potěší.

Určitě máte různé školní sbory a hudební tělesa…

Samozřejmě. Vynikající jsou saxofonový kvartet, dechový, kytarový i rytmický soubor. Dvacet žáků hraje v souboru zobcových fléten. Učitel Zdeněk Frolík sestavil ze starších dětí školní kapelu Los Šramlos a od září přibude i malý Los Šramlos. V tanečním oboru vede Zuzana Eržiaková folkórní Lísteček, který má svoji doprovodnou kapelu stejného názvu. Lísteček úzce spolupracuje se Čtyřlístkem, což je folkórní soubor na gymplu složený z našich bývalých žáků. Mlaďoši nad šestnáct utvořili nedávno rockovou kapelu Bistro, zatím jen zkoušejí. Všichni naši studenti povinně chodí od 3. ročníku na zpěv nebo do Orffových (rytmických) nástrojů. Zřídili jsme také školní nahrávací studio.

Jste vy sama umělecky zaměřená?

Jsem vystudovaná pedagožka se zaměřením na výtvarnou výchovu. Považuju to za ideální spojení vzhledem k mým ředitelským i edukačním povinnostem. Nejsem umělec s hlavou v oblacích, především jsem učitelka. To vyžaduju i od kolegů, protože čistokrevné umělce toužící po učení v zušce dokáže papírování a nutná školní sešněrovanost pořádně semlít.

Co učíte?

Nejdříve to byla normální výtvarka, ale už asi šest let hlavně keramiku. Miluju modelování z hlíny a nejvíc mě baví hlavy. Nejstarší studenti jsou mnou hodně ovlivněni. Sochařím si i jen sama pro sebe. Mou galerií je vlastní téměř hektarová zahrada. Skopala jsem si ve svahu terasu a vystavila tam své nahaté holky a hlavy. Říkám jí holčičí terasa. Snažím se asi vymanit z převažujícího vlivu mužů v domě. Mám totiž tři velké syny.

Kde mají studenti možnost se prezentovat?

Příležitostí jsou spousty. Vystupujeme ve strašeckém kulturním centru, na vernisážích, ve školách a školkách, v domovech důchodců, ve školním Modrém sále a samozřejmě na naší každoroční největší akci Dvorek. Ve vnitrobloku mezi budovami máme skvělý otevřený prostor, kde je postavené stálé pódium. Na konci každého školního roku zde v rámci Dvorku nainstalujeme výstavu výtvarných prací. Celých čtrnáct dnů je k vidění zhruba osm set žákovských výtvorů a na pódiu se průběžně prezentují různé obory. Vrcholem je obrovský jazzrockový koncert trvající až osm hodin.

Bohužel letos musíme vynechat, probíhá rekonstrukce střechy. Příští ročník bude jubilejní dvacátý, ten si ale užijeme.

V čem je podle vás hlavní význam zušek?

Nemyslím, že by všichni měli směřovat ke studiu na uměleckých školách, i když jsem pochopitelně hrdá na úspěchy našich studentů. Za nejdůležitější považuji mít se k čemu obracet pro dobití energie. Každý by měl mít v sobě koutek, kam se uchýlí, když je mu ouvej. Tuhle možnost právě nabízíme. Pootevíráme další rozměr a je jen na dotyčném, zda ho využije.

Lída Faflíková

Výuka na ZUŠ je luxus

„Moc si vážím toho, že zde můžu učit. Je veliká radost pracovat s dětmi, které jsou nadané, baví je sem chodit a samy se chtějí dál rozvíjet,“ říká s pokorou ředitelka Jiřina Kinkalová. Kolem sebe má skvělý tým stejně smýšlejících učitelů iniciativně překračujících rámec svých běžných povinností. Snaží se dětem zpřístupnit svět umění, vnímat ho a postupně mu porozumět.