S lehkostí a šarmem předváděla modely pozemní hokejistka Markéta Křikavová.

Dobový odstín odpoledního Pikniku i Muzejní noci

Když se čas vrátí o sto let nazpět

RAKOVNÍK. Pouhých dvacet let trvalo období mezi dvěma světovými válkami, přesto se zapsalo do povědomí většiny národa jako zlatá éra. Připomenout tehdejší společnost v jednom dni v sobotu 2. června se rozhodly dvě významné instituce, Městská knihovna a Muzeum T.G.M. Rakovník. Knihovna uspořádala odpolední Prvorepublikový piknik a muzeum ve stejném duchu plynule navázalo Muzejní nocí. Ředitelky obou zařízení Milena Křikavová a Magdaléna Elznicová Mikesková se domluvily na stejném datu i stylu a výsledkem byl jedinečný zážitek.

„Chtěla bych připomenout sté výročí založení republiky odlehčenějším způsobem, než jsou běžné vážné akce, a napadl mě piknik v parku. Před očima mám celý scénář odpoledne. Malé pódium s hudbou, stánky s občerstvením, dobově oblečení návštěvníci. Posedávají na lavičkách či polehávají na dekách na trávníku, pijí víno, děti se honí kolem, prostě pohodička,“ snila už před časem Milena Křikavová. A to všechno se stalo. Oslovila rakovnický Brass Band, jehož dixieland a námořnické oblečky sem přesně zapadaly. Ti doporučili pozvat Swing Melody Ostrov. Hlas zpěváka Jana Veverky i celkový výraz kapely včetně odpovídajícího odění dokonale evokoval vystoupení orchestru R. A. Dvorského. Bubeník první skupiny Pavel Sklenička křepčil za bicími i v jejich bloku a bylo zřejmé, že v Rakovníku se ocitli sice poprvé, ale určitě ne naposled.

„Líbily by se mi piknikové košíky s čouhající lahví vína a vzpomněla jsem si na Ráčky. Košíky sami pletou a o náplň by se jistě postarali také,“ rozvíjela tehdy ředitelka Křikavová nápad s piknikem. Takže tu byl i ráčkovský stánek s prodejem košíků s jídlem, pitím a dekou. „Vůbec by nevadilo, kdyby si lidé přinesli vlastní občerstvení, ne každý si košík koupí. Po cestičkách by se mohly projíždět obstarožní bicykly,“ přála si dál.

Domluvila se tedy s kolešovickým spolkem historických jízdních kol Doba minulá. Cyklistky v dlouhých sukních a pánové v pumpkách (jeden ve fraku a cylindru) brázdili park křížem krážem a skvěle doplňovali pohodovou atmosféru. Nutno zmínit, že nejen pracovnice knihovny a muzea se oblékly do dobových kostýmů. To pocházelo převážně z bohatých zásob Athelieru Ludmily Koláček Zuskové. Mnozí přítomní sáhli hluboko do vlastních skříní a vyrazili v nějakém originálním doplňku. Milena Křikavová v tmavomodrých bíle puntíkatých šatech a malém kloboučku s kabelkou zavěšenou na předloktí vypadala úplně jako teta Kateřina ze Saturnina. „Někdo mi to tady řekl, a to přesně chci,“ smála se šťastně hlavní organizátorka akce a dodala: „Neznámí mě tady na potkání zdraví, jako by s tím dobovým oblečením přibylo i slušnosti.“

Kvečeru stačilo jen přejít trávník k muzeu. Na nádvoří bílé stolky s židlemi, z várnice voněly dlouhé, tenké párky, podél cestiček zapíchané pochodně čekaly na tmu. V přednáškovém sále dr. Spalové byla zařízená kavárna, čerstvé koláče a zákusky lákaly k ochutnání. Všechny výstavní sály se otevřely veřejnosti. V některých zákoutích stály stojany s částmi prvorepublikové garderoby a návštěvník se mohl beze všeho přiodít a vyfotografovat. Ovšem bomba byla připravená v Mansardě přímo ve výstavě Fotografické ateliéry. Její autorka muzejní fotografka Daniela Vokounová dala k dispozici část expozice ztvárňující dobový ateliér, kde na počkání vytvářela tzv. vizitkové fotky. Kdysi daly základ pro rodinná alba a přesně takovou vzpomínku si mohl zájemce odnést. Černobílé snímky na kartónu s tónováním do okru. Zájem byl obrovský.

„Až nás překvapilo, kolik lidí se tu sešlo. Někteří kostýmovaní dorazili rovnou z pikniku, jiní se stavili až v průběhu večera. Uspořádali jsme dvě přehlídky prvorepublikové módy a všichni se ohromně bavili,“ nadšeně vyprávěla zástupkyně ředitelky muzea Kateřina Blažková. „Promenádu společenských šatů z vlastní sbírky komentovala sama Ludmila Zusková. U každého modelu uvedla, zda jde o originál nebo byl přešitý v dobovému stylu. Spodní prádlo bavilo nejvíc. Modelkami se staly členky rakovnického týmu pozemního hokeje a všem to strašně slušelo,“ dodala. Prádlo pochází z muzejních sbírek, přepečlivě se o ně stará etnografka Lenka Šmídová. „Největší perlou byla naše nejstarší noční košilka z konce 19. století, ale všechny kousky vypadaly krásně a nažehleně. Lenka Šmídová je opatruje jako oko v hlavě,“ libovala si Kateřina Blažková.

Obě navazující akce byly potěchou pro oko i duši, velkou měrou přispělo teplé a slunečné počasí.

Lída Faflíková

Dobře už bylo?

Škarohlídi namítnou, že zdaleka ne všechno za první republiky bylo tak růžové, jak se nám jeví dnes. Částečně mají jistě pravdu. Hned po první světové nějaká idyla ani vládnout nemohla. Vznikla však zbrusu nová republika a vedl ji milovaný a ctěný prezident. Obecně je prostě na tohle období vzpomínáno jako na staré, dobré časy. A to se o létech po druhé světové válce rozhodně říct nedá.