Láďa Křížek vystoupil v kapli sv. Martina odpoledne a večer.

Žďárskému spolku se pořadatelská bomba vydařila

V kapli zpíval Láďa Křížek

ŽĎÁR. Když chcete opravovat zchátralý kostel, který byl léta letoucí zavřený, chce to nejen odvahu a odhodlání, ale i dost financí. Sbírat peníze po troškách je sice také řešení, ale pokud se chcete pustit do větší opravy, hrozí, že se vám nepodaří shromáždit cílovou částku dřív, než bude místo tří menších děr ve stropě jedna obrovská.

A tak si předsedkyně Spolku přátel kaple sv. Martina ve Žďáru Monika Honzíková loni řekla, že to chce nějakou bombu. Tedy ne bombu, která vyřeší stav svatostánku jednou provždy, ale bombu pořadatelskou, díky níž částka ve veřejné sbírce pěkně poskočí. A vzpomněla si na dobu, kdy jí bylo náct a hltala Láďu Křížka.

Od prvotního nápadu uplynulo několik měsíců a v sobotu 19. května Láďa Křížek do Žďáru se svým akustickým projektem skutečně přijel. Navíc zcela mimořádně (protože zájem převyšoval počet míst v kapli a protože chtěl opravu svatostánku podpořit) odehrál dva koncerty za sebou. Na odpoledním i večerním bylo plno.

„To máte jako ti umělci, kteří si pronajmou sál pro 39 lidí a pak všude píšou, že mají vyprodáno,“ zlehčil v úvodu koncertu situaci. Na přátelské a uvolněné vlně se ostatně nesl celý koncert. Laškoval s fanynkami: „Holky v té první lavici prosím o klid, teď jsem zapomněl nastoupit,“ dobíral si kolegu kytaristu, který ho doprovázel: „Já myslel, že tu spíš, tak furt mluvím, aby nebylo ticho,“ a utahoval si i sám ze sebe. A to především kvůli tomu, že při pohledu do zrcadla už dávno nevidí štíhlého „zlatého chlapce“ s dlouhými blond vlasy.

„Já ten svůj obličej vážně nemám rád. Představte si, co se mi na koncertech stává. Podívám se do lidí a oni vůbec nekoukají na zpěváka, ale na ty mladý kluky vedle mě. Asi je vyměním za staré, plešaté a tlusté,“ vtipkoval Láďa Křížek, již pětapadesátník, který o sobě říká, že je hrdým dědečkem. Za doprovodu kytary zazpíval své největší romantické hity jako Vzdálená, Poslední den jsi má, Mám tě rád, Čarovná noc apod.

Škoda jen, že v závěru koncertu mnohem méně zpíval a více sklouzával do kázání o tom, jak před pár lety konečně prohlédl a uvěřil v Boha. Pokud se někdo jmenuje Křížek, je věřící a hraje v kapli, je to pochopitelné. Jenže v kazatelské poloze byl mnohem méně přesvědčivý než ve vyprávění, proč nemůže chodit na toiky.

Markéta Hartlová

Dvacet pro Martina

Dvacet tisíc korun, tolik se podařilo díky koncertu Ládi Křížka vybrat na rekonstrukci kaple sv. Martina ve Žďáru. Do sbírky šel nejen výtěžek z prodeje vstupenek, ale také občerstvení a hrnků s promo fotografií k akustickému turné. Aby zpěvák sbírku podpořil, podepisoval se fanouškům, jen na tyto hrnky.