Principál se svým hrdinou – Budulínkem.

Šest pohádek během tří dnů čeká ty nejmenší v divadle Před Branou

Loutkářské Letnice v Rakovníku

V době chytrých mobilů, tabletů, televize, smršti kreslených i hraných filmů a dalších možností zábavy se zdá být loutkové divadlo dávno přežitou relikvií. Ale kupodivu a naštěstí to není pravda.

Loutkové pohádky stále táhnou a mají své diváky. Důkazem je už sedmdesát dvě léta fungující amatérský soubor v Rakovníku, který hraje ve vlastním divadle Před Branou. Příští víkend právě tady proběhnou Letnice – Celostátní loutkářská přehlídka. S pořadatelem festivalu principálem rakovnického souboru Tomášem Kapsou se autorka článku sešla v jeho divadle, spolu ho prolezli od sklepa po půdu a celou dobu nezavřeli pusu. Tohle je stručná verze jejich povídání.

Proč jsou Letnice na jaře?

Měly by být později, ale musíme se především přizpůsobit divákovi a také sladit čas s ostatními soutěžemi a přehlídkami.

Jakmile začne být hezky, lidé utíkají na chaty a chalupy a divadlo by zelo prázdnotou. Naše sezóna je od října do dubna, maximálně do poloviny května.

Jak často se Letnice pořádají?

Naše Letnice budou letos posedmé, realizují se každý sudý rok. Sokolské loutkářské spolky je mají zase v liché. Pořadatelem naší přehlídky je Skupina amatérských loutkářů (SAL) při Svazu českých divadelních ochotníků. Jde o organizaci zaštiťující loutkáře, kteří o to mají zájem. Může poskytnout nějaké peníze, pokud je má, pořádá semináře, disponuje velikou divadelní knihovnou, vysílá poroty na soutěže a umí vypomoci třeba restaurátorem.

Skupina SAL má třináct členů, z toho tři jsou rakovničtí. To považuju za velké ocenění naší práce, obvykle je ze souboru jeden nebo dva. Já sám jsem tajemníkem SAL.

Kolik přijede letos souborů a kdo je vybírá?

Dorazí pět souborů, jeden až z Vysokého Mýta a další z Přerova. Bližší jsou z Loun, Plzně a z Prahy. Vybíráme je my ve spolupráci se SAL. Vesměs ty soubory znám a vím, že jsou dobré. Letnice nejsou postupová soutěž, ale přehlídka, takže nepotřebujeme porotu. Přesto k nám přijede zkušená divadelnice Hana Dotřelová z Prahy a každé představení s loutkoherci rozebere. To je pro každého vždycky hrozně důležité, dozvědět se, co je dobře nebo co ještě vylepšit . Hanička je ohromně motivační a laskavá dáma, všichni se na ni těšíme.

Jak Letnice financujete?

Požádali jsme úspěšně město Rakovník o grant. Dostali jsme finance i na činnost pro letošní rok, grant na Letnice by na jejich náklady ani nestačil. Jsme vděční, že nás město podporuje, snažíme se to vracet v kvalitě představení.

Loutky kupujete či je sami vyrábíte?

V minulosti mívala loutkářská společnost jednu sadu loutek a s ní sehrála všechna představení. Vlastně jsme to mívali také tak, ale už před časem jsme rozhodli, že kaž­dá nová věc bude mít svoji vlastní výtvarnou podobu scény i loutek. Kupovat je ale nemůžeme, jsou moc drahé. Takže si je vyrábíme většinou sami. Na jednu pohádku však máme překrásné loutky od řezbáře Libora Daenemarka, to jsou naše jediné dřevěné. Já používám polystyrén, kolega zase kašírovaný papír, oblékáme si je také sami, vyrábíme kulisy, různé potřeby, šijeme šatičky. Umíme si udělat skoro všechno.

Máte dostatek stejně zapálených amatérských členů?

V současnosti nás je třicet šest, z toho asi dvacet dva aktivních. Ostatní jsou už starší, zůstávají ve spolku, ale nehrají. Kromě nutných schůzí a oslav narozenin se všichni scházíme na premiérách, to je pokaždé velká sláva. Myslím, že jsme moc dobrá parta a máme se vzájemně rádi. Já jsem principálem už patnáct let a hraju asi třicet, ale jen občas o víkendech. Proto byl pro soubor velkým přínosem příchod profesionálního loutkáře Zdeňka Turka. Předtím hrál třináct let v Divadle rozmanitostí v Mostě. Má ohromné zkušenosti. Dokáže hru napsat, zrežírovat, zahrát a ještě poskládat muziku. Teď je v souboru i pár mladých, ti se ale po škole nejspíš rozprchnou...

Jak dlouho trvá nastudovat novou pohádku?

Jedna inscenace se připravuje zhruba dva roky. Na repertoáru jich máme asi osmnáct, ty se otočí během pěti let, jak děti odrůstají. Chodí hlavně předškoláci, prvňáci si připadají na loutky moc staří. V průběhu sezóny odehrajeme tak deset pohádek. Zkusili jsme nastudovat i hru pro dospělé, ale bohužel nebyl vůbec zájem. Přišli dva lidé a ještě to byli Tyláci ( Divadelní spolek Tyl), to je smutek.

Máte překrásné až profesionální divadlo. Jak to přišlo?

V roce 1946 vzniklo v Rakovníku Společenství loutkářů. Ředitelka sousední školky Spalová dovolila tehdy probourat okénko z kabinetu do učebny a vzniklo jevišťátko. Hrálo se tam dva roky. Dnešní divadlo byla tenkrát vedlejší stodola, kterou se podařilo přestavět. Současná podoba je od roku 1975. Máme tu úplně všechno včetně dílny, chybí nám jen skladovací prostory. Vůbec si nestěžuju, co by za to jiné spolky daly.

Slovo na závěr?

Přijďte se podívat na Letnice! Začínají v pátek 27. dubna od 16 hodin a jako první hraje náš spolek pohádku o Budulínkovi. Těšíme se na vás!

Lída Faflíková

Dospělí, nezlobte!

Divadlo Před Branou i jeho principál jsou okouzlující. Divadlo proto, že stejně jako to „dospělé“ má sice všechno, ale v trpasličím provedení. A principál proto, že ho nepokrytě miluje tak, až by za ně dýchal. Dokáže ho proto rozhodit, když při představení někteří rodiče přijímají sms a vzápětí odpovídají, takže ruší světlem z mobilu a jiní zas průběžně dětem nabízejí jídlo a pití. Přitom pohádka trvá sotva hodinu. Dost pomohly výzvy z reproduktorů k vypnutí telefonů před začátky představení, bohužel ne všichni je respektují. „Dospělí u nás občas zlobí víc než jejich děti. Nic moc příklad,“ povzdychl si Tomáš Kapsa.