Podvečer ve slabecké knihovně byl pro děti jedinečným zážitkem.

Hrajeme si, soutěžíme, čteme a spíme ve škole. Paráda!

Tajuplná noc ve Slabcích

SLABCE. Potemnělý zámecký park, ticho ve vsi, v rozlehlém slabeckém zámku svítila jen okna v knihovně. Přes dveře byly slyšet vzrušené dětské hlasy a mírné napomenutí ke klidu knihovnice Darji Bendlové. Žáci zdejší základní školy prožívali počátek Noci s Andersenem, a to prostě nejde zůstat úplně potichu. Zvlášť když to nejlepší měli teprve před sebou.

Ti nejrychlejší spí ve škole

„Vloni jsem byla na ‚Noci‘ poprvé a líbilo se mi úplně všechno. Hraní, čtení i noc ve spacáku ve třídě. Tak jsem se letos přihlásila znovu a moc se těším,“ ochotně odpověděla na dotaz Jana Misíková z Panošího Újezdu.

„A já jsem tu úplně poprvé, jsem moc zvědavý a těším se,“ byl skoupější na slovo evidentně mladší Mikuláš Schejbal.

Knihovnice Darja Bendlová společně s učitelkou ze základky Karin Kochánkovou uspořádaly Noc s Andersenem už počtvrté. Drží se sice celostátně vyhlášeného tématu, ale vždycky ho oživily ještě vlastním programem. Kvůli udržení kázně a velikosti třídy může ve škole přespat jen dvacet dětí z celého prvního stupně. Konečné vybírání z přihlášených by nebylo spravedlivé, proto platí, že „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Prvních dvacet nejrychlejších zažije „Noc“ se vším všudy, ti ostatní mohou pobýt jen do doby, než se jde spát. Kolem deváté večer si je rodiče odvezou domů.

Knihovna je večer jiná

„Scházíme se pokaždé vpodvečer asi v pět hodin před školou. Děti si dají do vyhrazené třídy věci na spaní a jídlo a jdeme ven, aby se trochu vyvětraly a líp se jim pak spalo,“ popsala knihovnice Darja zavedený pořádek. „Samozřejmě záleží na počasí. Když to jde, vyrazíme do zámeckého parku nebo na hřiště. Trochu soutěžíme a hrajeme hry, jako třeba Král vysílá své vojsko a jiné, kterých se mohou zúčastnit všichni,“ pokračovala.

Pobytem venku rozehřáté děti se pak usadily v knihovně a Darja jim povídala o knížkách, co jim mohou přinést dobrého a proč je vůbec důležité číst. Pořadatelky měly také připravené kvízy, jejichž vítězové dostali jako vždy malou odměnu. Prohlédli si knihy v dětském oddělení a kdo chtěl, mohl se do knihovny rovnou přihlásit. Letos byla vyhlášena výtvarná soutěž na zadaná témata. Těmi tentokrát byly Foglarovy Rychlé šípy a Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka. Sešlo se sice jen pár obrázků, ale určitě byly skvělou motivací pro ostatní na příští rok. Nakonec Darja přinesla tašku drobných sladkostí, vysypala ji na stůl a každý si vybral podle svého.

Vyčůrat, přečíst a spát

A pak už se šlo za svitu baterek do školy. „Děti si přinesou večeři z domova a jíme všichni společně. Skoro každá maminka, babička či teta si dá záležet a navaří a napeče i pro ostatní. Děti si vzájemně nabízejí a dělí se o ty dobroty, vždycky je to krásná atmosféra,“ pochvaluje si Darja Bendlová. Po jídle se odsunuly lavice a na zemi rozložily matrace. Kdo neměl vlastní, půjčil si školní žíněnku. Pak už jen umýt, zuby, do pyžam a spacáků a sledovat večerní program. Letos pořadatelky „udělaly“ dětem kino. Na volnou stěnu třídy jim promítly pohádku a samozřejmě také nahlas četly z Andersonových pohádek.

„Spíme mezi dětmi, ale je to jen na jedno oko. Nejdřív se courají po jednom na záchod, i když už pak všechny spí, cítíme velkou zodpovědnost. Naštěstí se zatím nikdy nic nepřihodilo,“ pro letošek si Darja oddechla.

Je určitě záslužné, že se i venkovské školy zapojují do akcí, které jsou většinou doménou těch ve větších městech. Děti zažijí dobrodružství, stmelí kamarádství a třeba právě poprvé objeví vztah ke knížkám a literatuře.

Lída Faflíková

Za celosvětovou „Noc“ můžou Češi

Noc s Andersenem je další českou stopou ve světovém kulturním dění. První proběhla v roce 2000 na půdě knihovny v Uherském Hradišti jako součást Mezinárodního dne dětské knihy, kterým se každoročně 2. dubna připomíná narození dánského pohádkáře H. Ch. Andersena. Prostřednictvím internetu, elektronických konferencí a skypu se v průběhu let k této akci připojily knihovny nejen u nás, ale v různých koutech světa. Svoji „Noc“ pořádají v USA, na Aljašce, v Austrálii, ve Švédsku a například i na Trinidadu. Hlasité předčítání se stalo nejdůležitějším způsobem, jak děti učit lásce ke knihám.