Čtvrťáci z lánské základky zazpívali v literárním odpoledni pár písniček.

Lenošení s knihou vleže, co víc si přát?

Literární velmi pozdní odpoledne

NOVÉ STRAŠECÍ. Nejobtížněji napsaná kniha? Věřte nebo ne, byl to Slabikář pro první třídy. „Několikrát jsem musela přepisovat kapitoly, kde jsem použila písmenko, které prvňáčci ještě neuměli. Nahradit ho opravdu nebylo vždy snadné,“ usmívala se spisovatelka Ivona Březinová, když ochotně a důkladně odpovídala na hojné dotazy školáků. Na stolku před ní se vršila hromada knih a další vytahovala průběžně z tašky. V útulném pokojíku stálé expozice lánského muzea besedovala se svátečně oděnými čtvrťáky místní základky. Dalším lákadlem pro chtivé čtenáře byla tradiční burza knih, výstava dětských výtvarných prací a Lenošivá čítárna ve druhém patře. Spolek Naše Lány uspořádal literární odpoledne už podvanácté.

Děti se vůbec nestyděly

„Trochu jsem se obávala, že se děti budou stydět. Měla jsem seznam otázek před sebou, abych případně vyplnila mezeru, ale nebylo to potřeba,“ oddechla si spokojeně hlavní pořadatelka Martina Hořejší po ukončení besedy. Spisovatelka zatím vytrvale podepisovala své knížky předlouhému zástupu dětí. Buď si přinesly vlastní z domova nebo si je zrovna zakoupily v přízemí muzea. „Otázky jsem vybírala z těch, které se ze školy na moji předchozí výzvu sešly. Před časem jsem totiž dala asi dvě stovky prázdných lístků na školní chodby k napsání případných vzkazů nebo otázek pro Ivonu Březinovou. Popsaných se mi vrátila zhruba třetina a ty dnes zazněly,“ objasňovala pořadatelka systém besedy.

Svěrák ne, Žáček ano

Literární odpoledne kdysi vzniklo jako protiváha sportovních či hracích akcí a ujalo se. Má své ustálené zákonitosti. Vždy probíhá burza knih a většinou děti zpívají, nahlas předčítají a více mluví samy. „Přípravu začínám už během listopadu předchozího roku. Spolu s pedagogy vybereme nějakého dětského autora. Ve škole si o něm povídají a děti si mohou něco samy přečíst. Na téma z jeho knížek malují výkresy, které tady vystavíme. A z jeho knížek se tu předčítá,“ popsala Hořejší obvyklý průběh minulých ročníků. Letos podruhé se stalo, že přijel autor osobně. Když byl kdysi tématem literárního odpoledne Zdeněk Svěrák, ještě si ho pořadatelka netroufla kontaktovat. „Prvním, koho jsem se odvážila pozvat, byl spisovatel Jiří Kahoun z Berouna, ale omluvil se ze zdravotních důvodů. Pak jsem jednou na podzim zkusila oslovit Jiřího Žáčka. Obratem odpověděl, že přijede a já měla ten nejradostnější víkend. Byl pak úplně senzační,“ nadšeně horovala Martina Hořejší. O Ivoně Březinové zjistila, že jezdí na besedy ochotně a snadno se domluvily. Sama ani netušila, jak velké množství knih má autorka na svém kontě.

Účast byla dobrovolná

Účast dětí na literárním odpoledni je ryze dobrovolná. Výkresy mohou, ale nemusí malovat a nemusí je dát na výstavu. „Máme tu obrázky, které nejsou ani moc povedené, ale to vůbec nevadí, vystavili jsme všechny. Vždyť každému se nepoštěstí mít své dílko v tak krásném prostředí. Nikoho ale k ničemu nenutíme, ani přítomnost tady není povinná,“ rozhlíží se spokojeně po zcela zaplněném muzeu. Že je akce nadmíru oblíbená nejen u žáků prvního stupně, doložila asistence dívek z vyšších ročníků, které pomáhaly s moderováním besedy. Sledovaly hlásící se děti a staraly se o včasné předávání mikrofonů.

Benefice pro knihovny

K literární soutěži se v minulosti přidala burza knih a na literárním odpoledni zdomácněla.

Necelý týden předem mohou lidé nosit do muzea zachovalé knihy. Výtěžek z burzy a z dobrovolného vstupného připadne každoročně po odečtení nákladů ve prospěch některé z lánských knihoven na nákup knih nebo výukového materiálu. Střídají se obecní, školní a školková a letos náležel právě té. „K programu odpoledne přidáváme ještě výtvarnou dílničku pro děti, které nechtějí poslouchat předčítání nebo besedování. Letos ale máme ještě jednu vychytávku,“ tvářila se tajemně Martina Hořejší. Ve druhém patře muzea byla totiž zřízená Lenošivá čítárna pro ty, kdo s knihou raději polehávají. Prostě vrchol pohodlí.

Lída Faflíková

Lenošivá čítárna, mňam!

Veliké měkoučké polštáře rozložené po zemi a kniha do ruky, co víc si přát? Takové příjemné místo pro soukromé počtení bylo vytvořeno v podkroví muzea. Kdo by neměl vlastní čtivo, mohl sáhnout po zdejším. Velmi vtipně totiž porůznu viselo na dosah několik knížek na pružných gumách. Stačilo se jen trochu natáhnout. Bohužel velká zima zvenku s mrazem a větrem čišela i sem, takže člověk by k pohodlné četbě potřeboval ještě teplou peřinu. Přesto se tu pár dětí v bundách povalovalo a užívalo si lenošení.