Velikonočně nazdobená světnice s hospodářem a panímámou.

Zabíjačkové hody a masopustní veselí střídá šest týdnů půstu

POSTNÍ NEDĚLE VE VLASTIVĚDNÉM MUZEU

JESENICE. Zvyky a obyčeje našich předků se vytrácejí. Málokdo dnes ví, jak dlouho trvala doba půstu před velikonočními svátky a co vlastně obnášela. Co se jedlo, jak se lidé oblékali, jaké tradice se dodržovaly. Šestero postních nedělí je tématem velikonoční výstavy ve Vlastivědném muzeu v Jesenici, kterou připravilo společně s Integrovanou střední školou. Její studenti se zasloužili o veškerou zahradnickou výzdobu, vystavené exponáty pocházejí z muzejních sbírek. Výstava je ke zhlédnutí od 1. března do 8. dubna.

Šestitýdenní půst

„Chceme přiblížit návštěvníkům období šesti týdnů půstu před Velikonocemi, kdy v domácnostech docházely zásoby, dojídalo se po zimě a všichni se těšili na jaro,“ objasňuje záměr muzea vedoucí jesenické pobočky Nikola Štefánková. „Pro většinu lidí znamenají Velikonoce hlavně volno v práci a ve škole a pomlázku v pondělí. Naším cílem není rozebírat dávný původ a smysl těchto svátků. Zaměřili jsme se pouze na šest předvelikonočních nedělí, z nichž každá měla své jméno a vázaly se k ní specifické zvyky. Drželi jsme se jednoho modelu, dobře vím, že se názvy místně různily a přehazovaly,“ dodává.

Postní období začínalo po masopustních radovánkách Popeleční středou a trvalo čtyřicet dní.

Liščí, Pražná a Kýchavá

První neděle se nazývá Liščí, někde Černá a jinde Pučálka. Hospodyně pekly v noci preclíky sypané solí a mákem a věšely je potají na ovocné stromy do zahrad. Dětem pak tvrdily, že je tam pro ně připravila liška. Kde tuto neděli jmenovali Černou, tam se ženy oblékly do černého na znamení smutku z nadcházejícího půstu. Pučálka je nejen jídlo z praženého hrachu, říkalo se tak i maškaře oblečené do hrachoviny. Vcházela do chalup a pro zajištění bohaté úrody rozhazovala hrách po světnici.

Druhá postní neděle byla Pražná, ale někde se držela Černá. Konzumovalo se pražmo, což byly pražené luštěniny ochucené česnekem, solí a majoránkou. Opět podle krajových zvyklostí se vařily pražmové polévky.

„Směšnou nám připadá Kýchavá neděle. Když člověk třikrát za den kýchl, byl pak celý rok zdravý. Jinde zase počet kýchů znamenal počet dalších let,“ usmívá se Nikola Štefánková. Ve středověku prý kýchnutí mohlo znamenat začátek náhlého moru. Lidé si proto po kýchnutí přáli ‚pozdrav pánbůh‘, aby se ochránili před onemocněním. Později se naopak věřilo, že kýchání pročištuje hlavu, vyvolávalo se uměle třeba šňupacím tabákem.

Družební, Smrtná a Květná

Název čtvrté neděle je Družební, což souviselo s nastávajícími svatbami. „Ženich s družbou chodívali po ohláškách na námluvy a děly se předsvatební přípravy,“ vysvětluje pořadatelka. Někde se ženichovi podávala pučálka, tedy napučený (naklíčený) hrách upražený na másle a posypaný hrozinkami, který směl jíst pouze lžící. Když vzal vidličku, všichni se mu vysmáli.

Vynášení smrtky, Morany, Mořeny či Mařeny se dosud dodržuje na mnoha místech. Lidé se symbolicky zbavovali zimy a přinášeli léto. „Smrtná neděle je pátá postní před Velikonocemi. Slaměná Morana ustrojená do ženských šatů na dřevěné tyči musela mít vždycky věnec z vajec nebo šnečích ulit. Průvod ji odnesl za ves, kde se házela do vody, jinde ji zakopávali do země či pálili. Zpátky si nesli líto, což byl vršek jehličnatého stromku ozdobený stuhami, vyfouklými vajíčky a papírovými kytičkami,“ jmenuje pořadatelka některé z tradic. „Také se prozpěvovaly písně a dělala se spousta různých úkonů zase podle místních zvyklostí. Někde se jako líto pekl bochánek, do kterého se zapíchaly kočičky a vyfouklá vajíčka,“ doplňuje.

Poslední postní neděle před Velikonocemi se jmenuje Květná podle zelených ratolestí, které lidé kladli před Ježíše při vjezdu do Jeruzaléma. V tuhle neděli se oblékaly nové šaty, aby člověk rozkvetl, světily se kočičky, obydlí se vymetala zelenými větvemi a nepeklo se, aby se nezapekly květy na stromech.

Velikonoční výstava v Jesenici připomíná i některé tradice z následujícího pašijového týdne, jako je upečený beránek a jidáše, řehtačky a nazdobený sváteční stůl.

Lída Faflíková

Kočičí tanec a pletení pomlázek

Na sobotu 24.března chystá jesenické muzeum akci Veselé Velikonoce. V souvislosti s tématem výstavy připraví ochutnávku staročeských postních jídel, která uvaří kuchařky ze základní školy. „Nabídneme pučálku, kočičí tanec, luštěninové polévky, i nádivku s uzeným masem a kopřivami. Děti si ozdobí vajíčka (tentokrát) voskovou technikou a na dvoře se zase budou plést pomlázky. Letos poprvé přijede paní z Loun a upeče přímo na místě nejedlé perníky. Přiveze si troubu i staré formy, do kterých se těsto vtlačuje,“ jmenuje Nikola Štefánková hlavní lákadla předvelikonoční akce.