Dobrých věcí se nám děje spousta, jen je vidět

Učili seniory optimismu

RAKOVNÍK. Nemyslí si to jen Turgeněv, který je autorem myšlenky: „Se špatnou náladou se stárne velmi rychle.“ Pod jeho citát by se podepsala většina lidí. Jenže málokdo se jím snaží i řídit, a tak pesimismus a negativní nálada vládnou nad optimismem. Jak z toho ven, měla v úterý ukázat přednáška Kladný přístup k životu, kterou pořádala rakovnická knihovna společně s Místní akční skupinou Rakovnicko. Bohužel na ni nepřišlo dost lidí na to, aby se dalo optimisticky říct: Od teď budeme v ulicích města potkávat stále více usměvavých lidí. Škoda.

Přednáška byla zaměřena především na seniory. Právě oni jsou na pesimismus a negativní nálady náchylní nejvíce. Dobrou zprávou ale je, že se jim dá odnaučit. A není to tak těžké. Tedy pokud máte vůli a chuť.

„Byl bych spokojenější, kdybych měl víc peněz. To vám řekne spousta lidí. Je ale pravda, že nejšťastnější lidé jsou ti nejbohatší? Zaměřil se na to i vědecký výzkum a ten zjistil, že s mírou bohatství míra štěstí rozhodně nestoupá. Neplatí, že když budu brát dvojnásob peněz, než beru, budu dvojnásobně šťastný. Naopak čím víc peněz člověk má, tím víc má starostí. Peníze nejsou cesta k větší spokojenosti,“ vyvrátil častý názor přednášející Zdeněk Svoboda z nadačního fondu Lepší senior.

K negativním emocím jsou lidé náchylnější i proto, že jsme obklopeni velkým množstvím špatných zpráv. V tomto ohledu to měli naši předkové jednodušší. Informace z okolí a ze světa se k nim dostávaly jen tehdy, když je přinesl krajánek, který do jejich vsi na svých cestách zabloudil. Se vznikem knihtisku se to změnilo a se vznikem rozhlasu a televize ještě zhoršilo.

„Protože špatné zprávy lépe prodávají, jsou jich média plná, takže jsme dnes obklopeni hrůzami z celého světa. Nejen těmi, které se dějí v naší blízkosti. A bohužel špatné zprávy se zapomínají pomaleji než dobré. Může za to amygdala, kterou má každý člověk v mozku,“ říká Zdeněk Svoboda. Amygdala nás nutí zapamatovat si to špatné proto, abychom se vyvarovali nebezpečí. Díky ní má člověk větší šanci přežít. Jenže. O život už v současnosti nemusíme dnes a denně bojovat, přesto zůstává amygdala stejná. Dál ukládá negativní zážitky, i když nejsme jejich přímými účastníky, jako výstrahu před nebezpečím.

Dá se s tím vůbec bojovat? „Dá. Klíčem je změna vnímání. Když se naučíte přeorientovat ze záporných podnětů na pozitivní, zvýší se vaše spokojenost. Jak na informace, které nás obklopují, reagujeme, je naše svobodná volba,“ vysvětlil účastníkům besedy přednášející. A dal jim na to i konkrétní recept, který se osvědčil i u válečných veteránů. Překonat posttraumatický stres jim pomáhal tzv. lístek vděčnosti. Tedy obyčejný papír s nadepsanými dny v týdnu a volnou kolonkou, do níž si museli každý den zapisovat pozitivní zážitky.

„Stačí i drobné radosti. Když po několika zatažených dnech vysvitne slunce, když vás potěší zpěv ptáka, vůně kávy a podobně. A zásadní je, abyste si zapisovali opravdu každý den. Na konci třetího týdne budete překvapeni, kolik dobrých věcí se vám stalo. Když vytrváte, stane se z toho návyk a vy se pod tíhou dobrých zpráv budete cítit šťastnější a spokojenější,“ uzavřel Zdeněk Svoboda.

Markéta Hartlová