Zrestaurované renesanční sgrafito domu U Samsona.

Nezvyklá barva je autentická, takové jsou zdejší písky

Mapy z omítky nezmizí

RAKOVNÍK. Dům U Samsona patří mezi nejvýznamnější domy v Rakovníku. Ve městě není žádný další, který má na fasádě renesanční sgrafito. Od loňského roku se navíc může chlubit tím, že je zrestaurované. Kresba je čitelnější a některé části prošly drobnou změnou barevnosti.

„Slýchávám kritiku, jak je možné, že je spodek flekatý, když se omítky restaurovaly. Jinak to ale být nemůže, protože spodek je příšerně zasolený. Sůl vylézá ven a krystalizuje,“ vysvětluje restaurátor a sochař Jan Turský. Pokud nemá degradovat i samotný kámen, musí se použít vápenná omítka, která mu umožní dýchat. A pravidelně každých pět let se musí opravovat. Jedině tak je možné dostat sůl z kamene. Pokud by se použila neprodyšná vrstva, dopadlo by to stejně jako po předchozí opravě domu.

„Když jsme ze soklu oklepali omítku, která již nebyla původní, ukázalo se, že je v podstatě betonová. Kámen za betonovou vrstvou nemohl dýchat, a tak byl nějaké dva centimetry do hloubky zvětralý. To je nevratná ztráta,“ vysvětluje Jan Turský.

Sgrafito pochází, podle odhadů, z konce 16. století. Později ho překryla novodobá omítka a objeveno bylo až v roce 1920 při její opravě. To, že přečkalo několik století, je zásluhou poctivě odvedené práce.

„Dochovalo se díky tomu, že je kletované, což znamená utahování omítky. Je to dřina, ale díky kletování je pak omítka velmi pevná. Při kletování je postup takový, že do vrchní štukové vrstvy vtíráte intonaco bianco (vápno s mramovou moučkou). Stále máčíte a kovovým hladítkem utahujete a utahujete. Proto vrstva omítky drží pohromadě, i když se odfoukne od zdiva. Pruží jako volejbalová síť,“ říká restaurátor. Dutiny se vyplňují injektáží. Díky ní se omítka znovu sváže se zdivem a neodpadne. U Samsona bylo potřeba injektovat jen jedno místo.

Sgrafito má nezvyklou barevnost. „Říkal jsem si, kde se na něm vzala hnědá. Sgrafito je buď režné, nebo barvené pálenou slámou a dřevěným uhlím, což dělá stříbřitě šedou. Vysvětlení mi pomohl najít Václav Zoubek z Rabasovy galerie. Šli jsme se spolu podívat do Jamky, což je bývalý pískový lom, a na vlastní oči jsem se přesvědčil, že tu režná a červená opravdu je. Původní barevnost byla až taková růžová,“ přibližuje Jan Turský. Za hnědou barvu může prach a zub času.

Dům prošel od doby, kdy ho začalo zdobit sgrafito, různými stavebními úpravami. Například byla zvětšena okna a v baroku přibyla nová římsa. Ta byla při nynějším restaurování natřena světlou barvou, což odpovídá pravidlu, že těžké tmavé barvy patří do spodní části staveb a světlé do horní.

„Restaurováním Samsona jsem si splnil sen. Je to jeden z nejhezčích domů, na kterém jsem kdy dělal,“ říká restaurátor Jan Turský. Na sgrafitu se nacházejí dvě vyobrazení legendy o biblickém siláku Samsonovi. Jeho boj se lvem a zápas s Filištínskými, které pobil oslí čelistí.

Markéta Hartlová