Mikuláš Vondráček přebírá Kříž za zásluhy, druhé nejvyšší vyznamenání udělované Českým svazem bojovníků za svobodu.
Prvním dárkem k blížícím se 95. narozeninám je medaile
Veterán převzal Kříž za zásluhy
RAKOVNÍK. Kdyby se nenosily místo medailí jen pestrobarevné stužky, nejspíš by uniforma 94letého Mikuláše Vondráčka vážila několik kilogramů. A minulý čtvrtek by ještě ztěžkla. Veterán z druhé světové války a bývalý rakovnický předseda Českého svazu bojovníků za svobodu obdržel v obřadní síni rakovnické radnice další vyznamenání. Kříž za zásluhy, který je druhým nejvyšším vyznamenáním udělovaným Českým svazem bojovníků za svobodu. „Kluci, moc vám děkuji,“ poděkoval svým bývalým kolegům a dodal dojatě, „jsem rád, že jste na mě nezapomněli.“ Na Rakovnicku už je posledním veteránem 2. světové války, který bojoval na frontě.
„V devadesátém roce nás bylo na okrese sedmdesát tři. Dneska jsem poslední,“ zmínil během slavnostního předání. Na udělení Kříže za zásluhy, jenž byl vytvořen teprve před dvěma lety, vznesla požadavek rakovnická organizace svazu. Předsednictvo ho bez velkých průtahů schválilo. Mikuláš Vondráček patří mezi jeho významné členy. V rakovnické organizaci zůstává jejím čestným předsedou. Kromě toho je i čestným občanem města Rakovníka.
Radnice proto velmi ráda poskytla pro slavnostní udělení vyznamenání prostory obřadní síně. Kromě rodiny přišli Mikuláši Vondráčkovi pogratulovat i jeho sousedé, velitel rakovnického vojenského útvaru Vladimír Jelínek, současní zástupci města, ale i bývalý starosta Zdeněk Nejdl a starostka Hořesedel, kde dříve pracoval na státním statku. I to dokazovalo, jak vzácným je člověkem. V přátelské atmosféře mnohokrát zaznělo upřímné přání pevného zdraví a také pokoření stovky. V červnu oslaví Mikuláš Vondráček pětadevadesátiny.
Narodil se v obci Sofievka v někdejší polské části Ukrajiny. Po měšťance se šel učit autoopravářem, jenže vypukla válka, a tak učení nedokončil a pracoval ve mlýně, dokud nebyl přiřazen do transportu do Německa. Z něj se mu podařilo uprchnout. Pracoval na železnici a začátkem roku 1944 vstoupil do 1. československé brigády vedené generálem Svobodou.
Jeden den narukoval a hned ten následující se ocitl v první linii. Byl přidělen k dělostřelcům. S nimi odcestoval vlakem do Rumunska a v boji postupoval zpět až k polskému Krakovu a na Duklu. Byl zraněn a válka pro něj skončila ve špitále ve slovenském Mikuláši. S dalšími volyňskými Čechy se dostal do Československa. Nejprve do Měcholup a poté Oráčova, kde pár let žil. Nakonec se přestěhoval do Rakovníka a pracoval na státním statku Hořesedly jako hlavní chmelař. Je držitelem několika státních a vojenských vyznamenání.
Markéta Hartlová
