Na veletrhu vzdělávání bojovaly střední školy o žáky

Zlaté dno řemeslníků. Proč nejsou?

RAKOVNÍK. V historii jsme neměli lepší podmínky pro výběr střední školy. Pokud chce student během studia změnit obor, rádi mu otevřou dveře jinde. Střední školy a zaměstnavatelé se i letos v rakovnickém KC předháněli ve svých náborových prezentacích. Na konci jejich úsilí by měly být v září plné třídy.

U obřího monitoru stojí zednický učeň. Na připravené vizualizaci ukazuje, jak vypadal dům na vesnici před tím, než na něm pracovní skupina z ISŠ Rakovník udělala novou fasádu i s finálním nátěrem. Radost pohledět. Poptávka po stavebních pracích je mezi spotřebiteli obrovská. Tak proč je o vyučení „poctivému“ řemeslu jako zedník, tesař, pokrývač... tak malý zájem? I na tuto otázku jsme se snažili nalézt odpověď na Veletrhu práce a vzdělávání, který každoročně organizuje rakovnický úřad práce.

„Někdy mám pocit, že je to spíš z rodičů. Mají představu, že bez maturity jejich dítě nebude nic,“ uvažuje nahlas mistr odborného výcviku Emil Hanych. Sám pamatuje doby, kdy se učil pro stavební podnik. Vyfasoval montérky a po ukončení školy měl jistotu, že bude mít dva roky kde pracovat a naučí se tu všechno, co k „zedničině“ patří. O řemeslníky přitom ve firmách zájem je. Jsou-li šikovní a zodpovědní, jejich odměna nikterak nepokulhává za platem maturantů. Spíš naopak.

Že má řemeslo „zlaté dno“, svým svěřencům vysvětluje i učitelka stochovského učiliště Martina Štiková. „Mezi provozovateli restaurací mám spoustu známých a všichni shánějí odborný personál. Šéfkuchař si dnes vydělá solidní peníze. I díky televizním soutěžím zájem veřejnosti o tuhle profesi stoupá,“ připouští mladá pedagožka. Její škola nabízí pro vyučení v gastronomii ty nejlepší podmínky, od praxe v restauracích, přednášek „gastronautů“ i zahraniční stáže. Tak proč platí, že na místa kuchařů se hlásí středoškoláci, kteří v oboru vyučení nejsou, ale vaření je prostě jen baví?

Někde čáru přes rozpočet dělají středním školám agenturní náboráři. Pracovních sil je nedostatek a deváťákům na základních školách nabízejí nástup do pracovního poměru a okamžitý výdělek i bez výučního listu. Podle pedagogů je to ale cesta do slepé uličky. Takoví pracovníci většinou končí u montážních linek jako nekvalifikované síly bez možnosti dalšího kariérního postupu.

Část odborné veřejnosti vidí řešení v novém školském zákonu, který by mohl přinést zpřísnění podmínek u škol s maturitními obory a nasměrovat více žáků do učilišť.

„Maturitní obory by měli studovat ti, kteří na to mají. A ti, co se tam trápí a nebaví je to, tam nemají co dělat. Většina z nich se může stát zručnými řemeslníky a po vyučení mají šanci si otevřít i vlastní živnost,“ dodává Emil Hanych.

Jestli se novým zákonem změní i podmínky na trhu práce, se teprve uvidí. Začne platit od roku 2018 a měl by změnit financování středních škol. Už nebudou dostávat peníze na žáka, ale podle počtu odučených hodin.

Sláva Vaic