Místo v depozitářích vystačí ještě na dalších třicet let

Den archivářů zaměřili na kroniky

RAKOVNÍK. Nejstarší rakovnická kronika je psána od roku 1836 a patří mezi největší poklady Státního okresního archivu Rakovník. Nejen touto kronikou, ale i spoustou dalších si mohli ve čtvrtek 9. června zalistovat návštěvníci dne otevřených dveří v rakovnickém archivu. Právě na pamětní knihy totiž byla letošní akce, pořádaná k mezinárodnímu dni archivářů, zaměřena.

„Samozřejmě nevystavujeme všechny kroniky, které u nás máme uloženy, ale vybrali jsme několik těch opravdu zajímavých. Z těch rakovnických je to kromě té nejstarší i obrazová kronika, kterou vedl pozdější archivář Jaroslav Chlum, a z obecních kronik jsme vybrali hředelskou, lašovickou, senomatskou a mutějovickou. Ta je opravdu nádherná, je uložena v ochranném pouzdře, které je vymalováno zříceninou hradu Džbán,“ přibližuje ředitelka archivu Renata Mayerová (více o pamětních knihách se dočtete na str. 9).

Den otevřených dveří přilákal školní skupiny i mnohé jednotlivce z řad veřejnosti. I jednotlivcům se archiváři plně věnovali a zavedli je do prostor, které si jako běžní badatelé nemají možnost prohlédnout. „Chceme lidem přiblížit běžnou archivní práci, která už není taková, jak ji zachycuje například nezapomenutelný film s Vlastou Burianem Katakomby, kdy byly archivy ponurými místy, kam byli za trest posíláni neposlušní nebo odložení úředníci. Dnešní archivy už jsou na jiné úrovni. Máme moderní depozitáře, výpočetní techniku a pracujeme s digitalizací dokumentů. I když je pravda, že pro archiváře je stále charakteristické pečlivé třídění, pořádání, sepisování a vyhledávání zdrojů informací,“ říká ředitelka.

Návštěvníci „otevřeného dne“ se seznámili s historií archivu a poté je čekala cesta do přísně střežených prostor – depozitářů, v nichž je hlídána nejen bezpečnost, ale i klimatické podmínky. Depozitářů je v budově celkem šest. Naprostá většina archiválií, které sem byly převezeny z bývalého působiště v petrovickém zámku, už je uložena v nových kartonech, roztříděna a uspořádána. „Největší fondy mají kolem tisícovky kartonů,“ říká pro představu objemu této práce archivář Luboš Smitka. Většina míst v depozitářích už je sice zaplněna, ale minimálně na dalších třicet let prostory ještě vystačí. A co pak? „Buď přístavba nových depozitářů na přilehlé pozemky nebo vnitřní skartace,“ říká Luboš Smitka.

O prohlídku archivu byl mezi veřejností zájem. „Za všechna léta, co tu archiv je, jsem tu poprvé. I když o této instituci samozřejmě vím. Nikdy jsem neměl moc čas se o historii zajímat. Jako novinář jsem řešil, co se děje ze dne na den. Ale teď jako penzista už do archivu tak trochu patřím,“ říká s úsměvem Vlastimil Bradáč a dodává, že další věc, která ho sem přivedla, je jeho současný badatelský zájem: „Zpracovávám pro rakovnický pivovar historii, která ještě není příliš podrobně prozkoumána.“

Markéta Hartlová